Elvis Costello: The River In Reverse

Když si takzvaní hudební publicisté s někým nevědí rady a potřebují se vylhat bohapustou frází, napíšou, že je to chameleón. Vysloužili si to David Bowie, Pat Metheny a dokonce také Bill Frisell. Angličan Elvis Costello (*1954), vlastním jménem Declan Patrick Mc-Manus, opravdu klame na první poslech tělem; zároveň od začátku zůstává neodbytně svůj, se svým jakoby chronicky nastydlým, nakřáplým vokálem, nasazovaným systémem blue notes, vždy nepatrně pod tónem. Provokativní jméno Elvis Costello je dílem odvozeno z úcty k Presleymu a americkému komikovi dvojice zlatého věku grotesky Abott & Costello. V roce 1977 Costello sice debutoval singlem Less Than Zero, kde ironizoval Oswalda Mosleye a britský fašismus, zařadil se tím do popředí přemýšlivé nové vlny, ale od té doby například jen v ČT vystupoval na záznamech koncertů s Chetem Bakerem, Vanem Morrisonem, Tonym Bennettem, dokonce s Countem Basiem, i Brodsky Quartetem a sopranistkou Ann Sophií Von Otter, nemluvě o dalších Costellových aktivitách, kde propojuje punk a pub rock s reggae, ska, samozřejmě s funkem a rhythm’n’blues. Costellův otec, zpívající trumpetista Ross MacManus, v synovi probudil raný zájem o jazz; jeho současná partnerka, klavíristka Diana Krall, nahrává u soudobé nejbohatší a nejvlivnější jazzové vydavatelské společnosti Verve. Protože nic není náhoda, kompakt THE RIVER IN REVERSE (Verve/ Universal, 2006, 53:07) vyšel u vlivné Verve v edici Forecast. Neblaze proslulý hurikán Katrina v New Orleansu zničil dům klavíristy a zpěváka Allena Toussainta (*1938); Costello pak spolu s ním provedl několik benefičních koncertů pro oběti přírodní katastrofy. Společně už předtím nahráli album Spike (1989), kde Toussaint uplatnil svoje aranžmá i cit pro rhythm&blues a soul. Sedm z třinácti písní nové desky Toussaint napsal v šedesátých a sedmdesátých letech. Titulní skladbu zkomponoval Costello pro zářijový koncert v Town Hall v roce 2005. Tato hudba, plná vzdoru, energie a tvůrčí inspirace, je vzdálena sladkobolným elegiím. Je to nezdolná oslava radosti ze života, obdobně jako autentický jazz z New Orleansu. Nahrávky s Toussaintovými orchestracemi se zúčastnily skupiny The Imposters a The Crescent City Horns. Co ještě společného mají Costello s Toussaintem? Oba jsou autoři, producenti a hlavně úctyhodní muzikanti. Costello bezděčně odpovídá na zdánlivě nesmyslnou otázku, zda punker může swingovat. Opět zde pozitivně zapůsobilo vědomí souvislosti.