Michel Doneda: Solo Las lanques / Orbit 1

Francouzský saxofonista Michel Doneda je zcela univerzální improvizátor, který má za sebou spolupráci se Stevem Beresfordem, Lolem Coxhillem, Joelle Leandre, Johnem Zornem, Le Quan Ninhem, Günterem Müllerem, Daunikem Lazro a mnoha dalšími. Vystačí si ovšem i sám, což dokazuje jeho album SOLO LAS PLANQUES (Sofa Music, 2005, 42:38), kde předvádí meditativní rozměr své tvorby. Nahrávka pořízená v kostele má opravdu nadpozemskou atmosféru a mistr tu promlouvá svým dechem skrz sopránku přímo do posluchačovy duše. Je to dílo endemické (jak už napovídají názvy dvou skladeb), ale zároveň otevřené celému světu, což dokazuje i fakt, že limitovaný náklad pouhých pěti set kusů byl vydán v Norsku. Doneda je ovšem kosmopotitní ve všech směrech a jeho aktivity sahají až po Japonsko, kde vzniklo i album ORBIT 1 (Travessia, 2006), na němž jsou sice protagonisty kontrabasista Tetsu Saitoh a kytarista Kazuo Imai, ale Michel v roli ,zvláštního hosta‘ rozhodně nezůstává pozadu. Imai je pověstný svou hrou různými provázky a látkovými pruhy, které proplétá do svých strun. Ale vlastně to je celé propletenec dokonalé souhry tří lidí, kteří se sešli ve správnou dobu na správném místě. Živá nahrávka z tokijského klubu Plan-B z 1. března roku 2006 je plná emocí a nervydrásajících pasáží. Na jednu stranu je těžko uchopitelná, ale zároveň je schopna drásat vaši mysl do těch nejjemnějších zákrutů. Všichni zúčastnění muzikanti jsou zde v jakési kontradikci, ale jakoby stále hledají možnost vzájemné souhry. Monolitický opus opět nepotřeboval žádné následné úpravy, ale promlouvá právě svou autencititou. Skřípění strunných nástrojů se adekvátně mísí s dechovými poryvy saxofonu, který místy jakoby vzdychá a na jiných místech zase atakuje svými kotrmelcovými vstupy. Je to dílo v procesu, které vás rozhodně nenechá chladnými. Rozvíří ve vás přehršle asociací a podprahových dojmů. Doneda tu opět předvádí svoji flexibilnost a nadčasovost. Vypadá sice jako velice seriózní pán, ale jeho hráčská dravost i smysl pro jemné nuance je neskutečná. Kéž by co nejdříve vystoupil i u nás. A to v jakékoliv konstelaci – vždycky to vychází opravdu skvěle.