Mina Agoassi: Red Eyes

Zpěvačka Mina Agossi se na francouzské jazzové scéně pohybuje už dvacet let, dokonce se prosadila i na druhé straně Lamanšského průlivu, u nás je však celkem neznámá. To jí nic neubírá na kvalitách. Loňské album Red Eyes ji představuje jako vyzrálou interpretku, která ví, v čem je její síla. Oproti předchozí desce Just Like A Lady je ta aktuální uměřenější, méně rocková, méně „elektrická“ a jazzovější. Téměř se na ní neobjevují přesahy do funku a rocku, jednou z mále výjimek je hybné Why Did You Do It?. Naopak je zde více vidět, jak Mine Aggosi učarovalo Coltraneovo hudební pojetí z konce padesátých let a Bill Evans, i když se na albu objevuje také Hendrixova skladba Red House. V té také hostuje slavný saxofonista Archie Shepp, milovníci free jazzu si však na své nepřijdou. Úprava Red House je celkem uměřená, má svižnější tempo a Shepp se v ní odvazuje více, než ve vlastní baladě The Stars Are In Your Eyes, ve které také zpívá. Ta se nese v duchu komorního jazzu, saxofon má sice plný silný zvuk, ale hraje střídmě.
Přes převažující uměřenost ale albu nechybí napětí. Po většinu doby je však pod povrchem. Skladbám nechybí vášeň a energie, málokdy však vytrysknou naplno, což zvyšuje celkové napětí. Kapela by to uměla rozbalit, ale nedělá to, aby zachovala atmosféru a nechala prostor protagonistce. Mina Agossi má nesporně zajímavý hlas, trochu zastřený, ale hlavně plný emocí, které dokáže v pravou chvíli dát najevo a naznačit jak divoká umí být a s jak drásavým podáním může přijít. Proměnlivost a síla výrazu se projevuje především v As If. Jindy Mina Agossi místy přechází až do šansonu, ale také k folku. V táhlé The Crying Girl je doprovod natolik potlačený, že hlas dominuje. Oh You se nese v duchu tradičního jazzu trochu řízlého kabaretem a úvodní Eyes Without zase náladou i kytarou připomínají Morphine. I z toho je patrné, že skladby nesplývají jedna v druhou, deska si však zachovává jednotící linii.

Naïve, 2011, 44:29