Firewater: Internationale Orange!

Rocku dochází už delší dobu inspi­rační šťáva a sem tam nějaké „exo­tické zvuky a nástroje“ se mu šiknou, tedy pokud u toho používáte zdravý rozum. Je totiž rozdíl mezi promyšle­ným cestováním za hudbou a hudeb­ním turismem, jehož výsledkem bývá zhusta instantní míchanice nahodilos-tí, naivity a pocitu, že měsíc strávený v Indii z někoho udělá učitele na sitar. Cestovatelů, co si na sebe v módním pomatení smyslů navlékli triko world music a začali hlásat univerzální prav­dy o boření hranic, známe habaděj, a utéct od nich je to nejrozumnější, co v danou chvíli můžeme udělat.
Charismatický zpěvák Tod Ashley aka Tod A vedl do roku 1996 new-yorskou rockovou kapelu Cop Shoot Cop, pak se seznámil s izraelskými hudebníky Tamirem Muskatem a Ori Kaplanem, lidmi od Gogol Bordello a založil Firewater, kteří v proměn­livých partách vydali šest alb a vý­znamně ovlivnili newyorskou „nad­národní“ scénu.
Tod A projel půlku světa, dnes žije v Istanbulu a má skutečně blíz­ko k Joe Strummerovi & The Mesca­leros: rock pro něho zůstává výcho­diskem a upřímně zamýšlený vklad z odlišných kultur (kubánské mam­bo nebo egyptský maqsoum) dobar­vující příměsí.
Hudba Firewater se nikdy k prask­nutí nenapínala pokusnickým egem, neohromovala, nedrkala do nás svě­toborectvím, nevnucovala nám nové ideály. Firewater to především vždyc­ky odsejpalo v melodických rocko­vých skladbách, ze kterých jen tak mimoděk jako hadi všemi škvírami vylézaly exotické styly a nástroje, o kterých fanoušci předtím neměli ani tušení. Neřešili, odkud pocházejí, jak se jmenují, líbilo se jim to; i proto, že z nich křečovitě netrčely.Tamir Muskat říká tomu, co hra­je s Balkan Beat Boxem, „středomoř­ská tančírna“, vnuťme tedy Todu A – jasně, že neoriginální – pojmenování „globální tančírna“. Což může být to samé, když rozšifrujeme jeho vlastní definici: world punk.
Firewater se také vždycky pohybo­vali ve společnosti spřízněných kos­mopolitů Balkan Beat Box nebo Boom Pam, kteří si za svůj eklektický přístup na bázi opylování získali uznalý obdiv i na scéně world music: porota Sedmi samurajů na veletrh WOMEX rozhod­ně nezve trendisty a „etnické náhody“ a oni tu spolehlivě zabodovali. Fire­water se toho asi nedočkají, v sestavě s jakou ve společné produkci Toda A a Tamira Muskata v Istanbulu a Tel Avivu natočili album International Orange by tam ale ostudu neuděla­li. Nejsympatičtější na něm je volnost s jakou si Ted A pohrává s myšlenkou: „Líbí se mi kouzlo, které nastane, když zkombinujete různé styly hudby, které opravdu nepatří dohromady.“
Například Glitter Day je hitová po­pová kytarovka sama o sobě, turec­ká zurna (dechový nástroj příbuzný hoboji) a Cosar Kamçin (z vynikající istanbulské elektro psychedelické skupiny Baba Zulu) s rámovým bub­nem daf a darbukou ji přesto vyšper­kovali. A The Monkey Song je báječný hybrid ska s pákistánskou bhangrou řízenou bubnem dhol věrného John­nyho Kalsiho.
Nowhere to Be Found je další uko­čírovaný zmatek: rocková vypalovač­ka rozbušená Kamçinovou darbukou, narušená atmosférou řecké taverny a melodikou Nimroda Talmona (s trom-bónem zároveň velí trojčlenné decho­vé sekci). V drásavě Todem vyzpívané Feeling No Pain si s kytarou zasurfuje Uri Brauner Kinrot (od Boom Pam), ji­nak snad v každé skladbě nepřeslech­nutelný, drivem pro album nepostra­datelný, zvlášť dohromady s dechaři (rytmicky strhující „kubánská“ Ex­-Millionaire Mambo).
S úvodním rockovým trhákem A Little Revolution otevírá černému humoru a cynismu oddaný Tod A téma alba: frustrace z časů arabských revolucí a ekonomických krizí bez vy­hlídek do budoucna. „Nechceme to­hle město zničit, ani prolévat vaši krev, potřebujeme jen malou revolu­ci,“ žádá Tod A přirovnávající život k bolesti zubů. Nepolitikaří ale přes míru, není tak přímočaře naštvaný jako Balkan Beat Box na nedávném albu Gift, spíš jen neurčitě nadhazuje otázky v oparu „rocku s přesahem“.
Firewater se vzepnuli ke svému nej­lepšímu a nejdotaženějšímu albu své kariéry. O tom žádná a přesvědčit se o tom můžete 23. října v pražském klubu Rock Café.

Bloodshot, 2012, 46:23