Ladislav Horáček (17. června 1947–21. července 2015)

Mnohem povolaněji by na tomto místě mohly svou vzpomínku na Ladislava Horáčka napsat mnozí jiní, kterým výrazně vstoupil do života, například Ivan Beránek. Spolu v prosinci 1989 založili první soukromé nakladatelství v obnovených poměrech. Nebo Jiří Kaše, Pavel Bělina, Petr Čornej, Viktor Bezdíček, Pavel Štefan, Karel Haloun, Luboš Drtina, Stanislav Škoda, Magdalena Hennerová, se kterými spolupracoval v redakci Paseky. No a především jeho letitý kamarád Petr Šabach.
Ladislav Horáček byl vizionář v tom nejlepším smyslu slova. Tehdy na úsvitu nových poměrů stáli čtenáři ve frontách lační si přečíst Český snář, nebo Kde je zakopán pes, prostě zjistit, co že za divné fťáky jsou ti zakázaní spisovatelé. Horáček své nakladatelské počínání započal Krvavým románem téměř zapomenutého Josefa Váchala. Nakladatelská sebevražda, zdálo by se, ale byl to úspěch. Postupem let se podařilo Horáčkovi dokonce Váchala dostat do všeobecného povědomí. Tarzan – kdo to bude číst? Kupodivu mraky lidí! Coby nakladatel měl Horáček téměř geniální intuici, a co je nadmíru důležité, nikdy se nebál riskovat a díky tomu nám po sobě zanechal desítky pozoruhodných titulů, na jejichž vydání by žádný jiný nakladatel v této zemi nesebral odvahu.
V posledním roce se Horáčkovo celoživotní dílo začalo završovat. Vyšel poslední svazek největšího projektu nakladatelství Paseka, Velkých dějin zemí Koruny české. Za nakladatelský počin obdržel Magnesii Literu. Kardinál Duka ho ocenil zlatou Svatovojtěšskou medailí Arcibiskupství pražského. V Domě U Kamenného zvonu se uskutečnila reprezentativní Váchalova výstava, kterou inicioval. V prosinci na Baráčnické rychtě velkoryse oslavil čtvrtstoletí Paseky. K této příležitosti ho Petr Placák vyzpovídal v bilančním knižním rozhovoru Přece tady nebudeme sedět na sucho. Z tohoto pohledu se oprávněně může zdát, že Ladislav Horáček splnil všechno, co si předsevzal.
V pivnici U Parlamentu, kde sedával a úřadoval a rozmýšlel své vize, je takový zvyk – kamarádi neodcházejí, pouze se od štamgastského stolu posunou o kousek směrem nahoru. Od úterka na nás svýma laskavýma očima shlíží vedle fotografických portrétů Vladimíra Boreckého, Iva Tretery a dalších, i Láďa.