Postila
By Redakce
Kdekoli se poutník ve městě Lisabonu zastaví, je odtamtud vyhlídka.
Post illa verba dodávám, že jsem si to díky svému synu Eugenovi ověřil. Poutník však vnímá nejen výhledy. Vidí i architekturu – maurskou, koloniální a „lisabonskou“. Balkony, na které se dá – nebo nedá – vstoupit. Okna bíle rámovaná s červenými okraji – mají totiž kontury, strukturální linky zdálky viditelné, do vosku mozku vepsatelné.
Podle jedněch údajů, údajně bájných, založil Lisabon řecký rek Odysseus. Vcelku rutinně bojoval s mořskými příšerami. Jednoho dne však udeřil hrom a blesk ozářil neznámé území. To sám Zeus vyzval Odyssea, aby na popraskané zemi založil město. Hrdina, latinsky zvaný Ulisses, uposlechl a pro jistotu nazval své město po sobě – Ulisay-po. Luis Vaz de Camoes vše zbásnil v eposu Lusovci. Můj překlad prý zní jako popěvek rošťáků: Jak si přál bůh hromů Zeus byl to chrabrý Odysseus jejž Diova tektonická gesta donutila k založení města Města, jež bezpočet vznosných vesen jeho zkomolené jméno nese Není divu, že pracuji na románu ve verších s názvem Nepředmětná Odyssea. Z důvodů metodických se občas s bájným hrdinou ztotožňuji. Při psaní prostě vězím v jeho kůži. Ani v nejmenším však neholduji tzv. předmětnému myšlení, kdy jde o napodobování starých mýtů, což blokuje vznik nového. V případě rozpracovaného eposu nejde o kopírování, ale o nepředmětnou interpretaci údajné báje.
Moji odysseovskou orientaci může potvrdit psychiatr Jiří Novotný. Mne ale proboha nepsychiatrizuje. To spíš sám sebe. I když nemusí. Leckdy pronáší teze docela soudné. Posledně mi napsal z Lisabonu, že jsem český Fernando Pessoa. A opravdu. Jedna má báseň začíná jako u Pessoy apostrofou „Portugalci, mořeplavci!“. A další báseň českou alternativou zmíněného zvolání: „Vetší Češi!“
Vetchý Čech EB se prostě vydal po svých, tedy Odysseových stopách z vlastního popela povstalým Lisabonem pojmenovaným po něm, tedy po Odysseovi. Když nastal den návratu do Prahy, na kraji cesty k letišti stála domorodá žena pod stromem s exotickým ovocem, v ruce tyč s připevněným nožem na konci, a uřezávala slibně vypadající plody.