The Splatter Trio aneb Hudební cákance

Dnešní ,aneb‘ není mým výmyslem, ale reflektuje název souboru, který se takto pojmenoval, aby evokoval obrazy Jacksona Pollocka na jedné straně a krvavé westerny Sama Peckinpaha na straně druhé. Všechno to začalo v roce 1987, kdy se saxofonista Dave Barrett přišel podívat na koncert Zornovy Cobry, v níž tehdy účinkovali mimo jiné i perkusista Gino Robair a kytarista Myles Boisen, a usoudil, že tohle by pro něj byli ti správní spoluhráči. Debutové album se objevilo o tři roky později a obsahuje třiadvacet rozkošných etud, pod nimiž jsou podepsáni ve stejném poměru buď jednotliví členové, nebo jsou to kolektivní improvizace. Jako motto si zvolili kambodžské přísloví: „Když muzikanti hrají dohromady, každý se ubírá svou vlastní cestou, ale čas od času se potkají.“ V podobném duchu se nese i následující Anagrams, kde Barrett rozšířil svůj nástrojový park o okarínu a klávesy, Robair si zase pohrává kromě bicích například s klaksony a Boisen se neomylně drží své dvoukrké baso-kytary. Nejdůležitějším prvkem je zde nesmírná hravost.

Splatter Trio je velice otevřené společenství a jeho členové jsou pro každou taškařici. A tak se jednoho dne rozhodli vystoupit v sále, kde se normálně improvizovaná hudba nehraje, a zasvětit koncert Milesovi Deweyovi Davisovi. Publikum bylo sice zvyklé slýchat zde čistý hard core, ale tohle tentokrát sežralo i s navijákem. Tvrdé jádro si zde přizvalo na pomoc kytaristu a hráče na syntezátor Lena Patersona a perkusistu Michaella Goerlitze. Celá akce byla rozdělena do tří bloků. Ten poslední začíná úchvatnou Robairovou hrou na varhany Farfisa a připomíná trochu eskapády legendárního Sun Ra. Ale najdeme tu i etnické prvky, trochu funky a vůbec je to nádherně eklekticky vystavěné dílko. Naštěstí se to celé nahrávalo, a tak mohlo vzniknout i následné CD Fistful Of Dewey.

Následující opus Jump Or Die vznikl na podkladě grafických partitur Anthonyho Braxtona a je vlastně určitou raritou, protože tu skladatel sám nehraje, což se jinak nestává. Robair byl však Braxtonovým studentem a dokáže se vcítit do jeho myšlení, a tak se zde stal i určitým dirigentem. Jinak tu najdeme celou řadu hostů – kornetistu Keithe Hedgera, bubeníky Curta Newtona a Gregga Bendiana (ten zde exceluje také na xylofon a vibrafon), hráče na mandolu, kytaru a casio Arthora Weinsteina, saxofonistu Steva Nortona, trombonistu Toma Plseka a v neposlední řadě klarinetistu Randyho McKeana, který za sebou měl také zkušenosti s hraním s Braxtonem. Nehrají zde všichni pořád dohromady, ale jednotlivé kompozice vznikaly v různých konstelacích.

Z úplně jiného soudku je další počin Hi-Fi Junk Note, který se nese v duchu samplování, na němž se podíleli i noví hosté J. A. Deane a Bil King. Ve třech skladbách zde pak můžeme slyšet i kytaristu, trumpetistu a elektronika Erica Muhse. Celé je to vlastně prazvláštní koláž, kde muzikanti vzývají Nat King Colea a vůbec celou řadu starých šlágrů v roztodivných kotrmelcích. Se samplováním došli The Splatter Trio nejdál v projektu Recombinance, kde vytvořili vlastně jakési virtuální dvojité trio, protože kromě svých nástrojů doplňují celkový zvuk ještě přednatočenými sólovými party v libovolných konstelacích. CD vyšlo oficiálně v limitované edici pouhých pětadvaceti kusů.

Pak se ale Dave Barrett rozhodl odstěhovat ze San Franciska do Mexika a studovat tam místní kulturu, tudíž se vody nad The Splatter Triem na delší dobu uzavřely. Comeback nastal až v roce 2007, kdy vyšel disk Clear The Club. Do studia byli tentokrát přizváni Michaelle Goerlitz, Len Paterson a basklarinetista, saxofonista a hráč na speciální nástroj Slussomatic Dave Slusser. Jednotlivé nahrávky pak později obohatila celá řada dalších hostů včetně kytaristy Johna Shiurby. Kromě vlastních skladeb sem Splatter zařadili i známou skladbu Selim od Milese Davise, kterou živým samplováním okořenil opět J. A. Deane. Robair zde pak vystupuje jako skutečný multiinstrumentalista a do svého arzenálu zařadil i těremin.

Diskografie:
The Splatter Trio (Rastascan Records 1990)
Anagrams (Rastascan Records 1992)
Fistful Of Dewey (Racer Records 1994)
Jump Or Die (MACD 1992, 1995)
Hi-Fi Junk Note (Rastascan Records 1993–1995)
Recombinance (Live) (private edition 1996)
Clear The Club (Rastascan Records 2007)