Linda Thompson: Versatile Heart

Femme fatale anglického folkrocku 60. let s potemnělou duší Ingmara Bergmana. Milenka Martina Carthyho, Nicka Drakea, Joea Boyda a manželka Richarda Thompsona, zakladatele Fairport Convention. Duch londýnského klubu Troubadour, místa uzavřeného přátelství s Bobem Dylanem, Paulem Simonem a Timem Buckleym. Doživotní souputnice ,zplozenkyně pekla‘ Sandy Denny. Nešťastnice paralyzovaná děsivou lékařskou diagnózou: ztrátou hlasu.
Přichází o něj bez varování; poprvé před šestadvaceti lety během turné k albu Shoot Out The Lights, labutí písni katastrofického manželství s Thompsonem. „Jako bych se propadala hloub do bažiny a věděla, že všechno už bude jenom horší,“ vzpomíná Linda Thompson na chvíle, kdy spolu zpívali píseň Walking On A Wire, do ošklivých detailů zacházející komentář rozchodu. Nenáviděli se: na pódiu ho kopala, podrážela mu při kytarových sólech nohy a v baru ho praštila lahví po hlavě. Potřetí těhotná, zničená vodkou, antidepresivy a vzteky celá bez sebe nad Thompsonovou milenkou. Zdemolovala prý tolik šaten způsobem, že na ni neměli ani Sex Pistols. Pak ji zradil hlas; nejprve na chvíli – stačila natočit desku One Clear Moment (1985) – potom na dlouhých šestnáct let.
S alby I Want To See The Bright Lights Tonight (1973) a Shoot Out The Lights (1982) se Thompsonovi zapsali navždy do dějin. S Fashionably Late (2001) Linda sama vlastně také: dokázala se vrátit; s pomocí syna Teddyho, dcery Kamily, Martina Carthyho, Elizy Carthy nebo Kate Rusby a s hlasem zraněným minulostí a zmoudřelým dneškem.
Letošní šedesátnice zůstává na nové desce VERSATILE HEART (Rounder, 2007, 47:26) pochybující pamětnicí, láskyplnou ošetřovatelkou rodinného krbu a smutných písní. Bolavě hořko sladce se prozpívává důvěrnými vzpomínkami nahlíženými ovšem s odstupem. Vkusně, s občasným sarkasmem: „Nejsem bojovníkem za spravedlnost ani za mír. Bojuji za vlastní život a další den na tomhle světě.“
Děti, především Teddy, mámu znovu podržely: autorsky, muzikantsky, aranžérsky a doprovodnými hlasy. Kamila asi nejvíc v Lindině přání zazpívat si ,nejlepší protiválečnou píseň‘ – Day After Tomorrow od Toma Waitse.
Rufus Wainwright se sestrou Martou – děti Loudona Wainwrighta III. a Katy Mc- Garrigle – také dělají co mohou. Rufus Lindě navíc složil skladbu Beauty, totálně uhrančivé přemítání nad osudy Oscara Wildea a Michaela Jacksona za zvuků smyčců. Řadu mimořádných hostů v ní rozšiřuje hlas newyorského zpěváka Antonyho (Antony and The Johnsons).
„Nostalgie je heroinem starých lidí,“ tvrdí zpěvačka líně zpívající vlastní Do Your Best For Rock’n’roll nebo Give Me A Sad Song, stvrzení toho, proč ji často nazývali keltskou Emmylou Harris. Složila si toho víc, ale vyznamenala se skladbou Whisky, Bob Copper and Me, poctou stařešinovi legendárního rodinného klanu Copperů. Jakpak by u toho mohli chybět Martin Carthy s dcerou Elizou a Susan McKeown?