Indican
By Milan Petrák
Hlavní osobností nedávno vzniklé kapely Indican, vyznačující se zamyšlenou melancholickou hudbou, je zpěvák Jiří Jirák, známý ze skupin Two Men a Nylon Jail. Složení skupiny je proměnlivé. Na prvním koncertu, který proběhl v rámci Dnů evropského dědictví ve spojení s Moravskou filharmonií Olomouc, se podíleli kytarista Tomáš Velzel, baskytarista Filip Lorenc, pianistka Alena Pohlová a bubenice Klára Böhm. V jakém složení bude kapela pokračovat, se teprve vyvrbí. Indican zatím vydal jediný singl pod názvem Frozen.
Jak dlouho a jakým způsobem kapela vznikala?
Ona to není ani tak kapela jako spíš projekt, který měl několik vývojových etap od roku 2004 až po současnost. V tuto chvíli nevím, v jaké formě to bude pokračovat, každopádně moje nedávná motivace k této transformaci z předešlé kapely Two Men neboli vzniku Indican vycházela z potřeby vynést na světlo světa písně, které padly do zapomnění a stále na mě pokřikují, aby dostaly potřebnou péči a byly slyšeny, jak si zaslouží. Vnímám to jako vnitřní zodpovědnost k tvorbě a umění. Indican tedy vznikal víc než patnáct let.
Před lety jste působil ve skupině Two Men. Dá se říct, že na ni Indican navazuje?
Navazuje v rámci těch několika písní, o kterých tady mluvím. Jak to bude dál personálně, v tuto chvíli neumím říct. Vše je otevřené a primárně mě zajímá tvorba nahrávek jednotlivých písní. Ten projekt je v podstatě na začátku a má z čeho vycházet. Je možné, že v rámci Indican pohřbím jakousi hudební minulost a otevře se úplně nová etapa, která se vydá bůhvíjakým směrem.
Ovlivnilo tvorbu Indican nějakým způsobem vaše působení v Nylon Jail?
Všechno, co dělám, logicky muselo ovlivnit moje působení v Nylon Jail, protože je to zásadní část mého života a v minulosti byla natolik intenzivní, že formovala moje přístupy k věcem. Slovo ovlivňovat je tedy na místě. Písně, se kterými bych chtěl v Indican pracovat, jsou často napsané ještě před vznikem Nylon Jail, takže je vlastně možné se ptát, jak Indican (dříve Two Men) ovlivnil fungování Nylon Jail.
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu