Malá pražská spolupracovnice

Když jsem si z ohmataného prvního vydání Hořkýho světa (1969) zopakoval povídku Malá pražská matahára Josefa Škvoreckého, došlo mi, že režisérka Andrea Sedláčková povídku svým scénářem pro TV film použila jako pootevřené okno k problémům spolupráce s StB do dnešních polistopadových časů, v nichž se usilovně hledají odpovědi na otázky viny či neviny na obou stranách barikád, leckdy samoúčelně. Jak z filmu dějový posun na koho působí, ponechám filmovým recenzentům po premiéře 14. 3. na ČT1 ve 20 hodin. Mě zaujala muzika, které je ve filmu natolik, že mu sluší přívlastek hudební. Název filmu podle povídky by však byl určitě přitažlivější, než ten konečný – RYTMUS V PATÁCH podle skladby Emila Ludvíka a textu Jaroslava Moravce. Hudebně se o film postaral Emil Viklický, který jednak použil řadu titulů starší swingové éry – standardy i tuzemskou tvorbu (Emil Ludvík, Karel Běhounek), jednak napsal vlastní skladby, písně a scénické instrumentálky. Viklický se záměrně nesnaží o dobovou autenticitu swingových šlágrů či jejich nápodoby. Původní skladby přearanžoval, při zachování swingové podstaty je však posunul k modernějšímu projevu, instrumentací se ale prolínají i prvky dixielandové, což se situací našeho jazzu padesátých let úzce souvisí. Hlavní pěveckou hvězdou je Berenika Kohoutová, jako vokalisté se předvedou také Vojta Dyk (alias Danny Smiřický), Jan Meduna, James Harries v expresivním FBI Blues Viklického na slova Škvoreckého a Tonya Graves v superhitu Jakoba Jocobse Bei Mir Bist du Schön. Samostatnou kapitolou je hudba scénická, jejich názvy i témbry navozují dusnou atmosféru padesátých let samy o sobě: Marcela se otráví plynem, Výslech Šimáka, Diagram StB nebo Závěrečný soud. Do zvuku vstupuje studiový smyčcový orchestr řízený Mariem Klemensem a místy temně mudruje cello Moniky Knoblochové. Melancholie zmaru pak přichází s inspiracemi hudbou J. Ph. Rameaua, přítele Voltaira a mistra francouzského baroka. Jazzové Okteto, které se vizuálně v celé kráse zaskví jen krátce coby cirkusová kapela pod šapitó, tvoří Václav Týfa (tp), Felix Slováček (as, cl), Jan Tříska (ts), Sváťa Košvanec (tb), Petr Tichý (g), František Uhlíř či Petr Dvorský (cb), Ivan Smažík či Laco Trop (ds), Viklický diriguje a hraje na klavír. Nepochopil jsem, proč tak zajímavý soundtrack je označen jako neprodejný, pouze k promo účelům filmu. Ta hudba vytváří celistvou svitu, která evokuje duch Škvoreckého ,jazzových‘ povídek věrněji, než by dokázaly dobové originály působící často trochu úsměvně.