Žádná žena neodolá magické básni. Povedené verše, ať už rafinované nebo rafinovaně naivní, slouží jako nejzávaznější z možných námluv. Post illa verba dodávám, že byť nejsem z Bergeraku, hned několikrát jsem složil báseň na míru šitou té, o niž usiloval zadavatel. Objednané verše vždy splnily dychtivé přání jednoho každého nápadníka. Nejlepším dohazovačem, jakýmsi prepostmoderním Cyranem, … Continued
Můj kamarád z pískoviště, polyhistor Bohuslav Blažek tvrdil, že obyvatelstvu vnucovaný marxismus je pytel, do něhož se vejde všechno. Smrt se mu tam ale nevešla. Jedinou smrtí, kterou znal, byla mu smrt kapitalistického řádu. Post illa verba dodávám, že ač nejsem marxista, může i mně být smrt ukradená, abych použil obrat, jehož autorství je připisováno Karlu … Continued
Františka Gellnera zhudebnil lid. „Nalejvaj se pupence, nalejem se taky,“ zpívala podle nikdy nenapsané partitury moje bývalá tchyně – tentokrát nemluvím o bohyni Mnémosyné, matce mých Múz – a její zpěv, jakoby přicházející z muzikálních hostinců, mi stále zní v uších. Post illa verba dodávám, že Ivan Jirous, zvaný Magor, všem androšům namluvil, že jsou … Continued
Nešťastně zamilovaným prozradím, jak odolávající dámu zaručeně získat za pomoci páternosteru. Stačí ji do něj pozvat a nechat hraným nedopatřením přejet nejvyšší poschodí. Dotyčná se k spolujezdci mocně přitiskne v domnění, že se nahoře i s kabinou oba převrátí vzhůru nohama. Když pak ve vroucím objetí cukaně popojedou do strany a nepřevráceni začnou klesat sousední … Continued
Terénní kompozice s půllitry piva zvaná Zátiší, jakýsi předobraz landartového žánru, byla premiérově vyvedena v květnu 1967 na Kampě. Východiskem byl optický dojem umělce inspirujícího se poměry v pivnici. Zaujme jej nutně sestava půllitrů s pivem na stolech. Poněvadž rovinu piv zakrývají hosté, je třeba si je odmyslet, jak by řekl Salvador Dalí, negativně je … Continued
Opojný vítr vanoucí na lukách u jezera ve Stráži pod Ralskem má svou melodii, do níž se zaposlouchávají i hluší, nemluvě o nezletilých toužících ovládnout umění zamilovat se. Post illa verba dodávám, že ten duhový vánek kdysi šeplavě pronikal i do útulných křoví zakrývajících přízeň vydávanou mravními puristy za neřest. Bylo mi tehdy třináct či … Continued
Sochy Ikarova otce Daidala dokonce chodily. Jejich autor přesto nepatří v řecké mytologii mezi umělce, ale pouze mezi řemeslníky. Neměl Múzu. Všichni sochaři, ať už se mají za umělce nebo řemeslníky, by však měli umět postavit sochu tak, aby aspoň stála.Post illa verba dodávám, že jednou jsme se s Karlem Neprašem peripateticky procházeli. Překvapivě nechybělo … Continued
Právě dokončuji mnou již avizovaný román Nepředmětná Odyssea. Budoucí čtenář si jistě povšimne souběhu stránek milostných, detektivních, cestopisných a metafyzických. Souběžné příběhy se nesplétají ve „fašizující“ svazek prutů, ve fasces, ale odehrávají se s koordinovanou chronologií, s koordinovanými retrospektivami, s koordinovaným vším. Chybí pouze perspektiva. Post illa verba dodávám, že předností nepředmětného románu je, že … Continued
Po předání Seifertovy ceny mne objali mnozí. Jako jeden z prvních Sváťa Karásek, přítel a zpívající kazatel na slovo Boží vzatý. Post illa verba dodávám, že Sváťovi vděčím nejen za zmíněné objetí. Před lety jsem se ocitl na zahradní slavnosti v jedné dolnorakouské vinařské obci. Když si místní farář nepřestával libovat, jak se jeho svěřenci … Continued
Jednoho rána se udiveně rozhlížím. Vše mi připadá jiné, ve své jinakosti však povědomé. Zvoní telefon. Na druhém konci neexistujícího drátu se ozývá profesor Janouch. „Mám pro vás dobrou zprávu. 11. 11. převezmete Cenu Jaroslava Seiferta.“ Post illa verba jsem byl zvědav, jaké je to dostat cenu. V životě jsem žádnou nedostal. Až teď, a … Continued