Měl jsem koncept ne na ocet. Na seriál v celém roce. Brzy se však ukázalo, jako by to bylo málo, že sám Milan Uhde též. Nebyla to lež jak věž. Už se nepamatuji, čímž sám sebe matuji, kdo ved tehdy televizi, jako by mu byla cizí, ale pamatuji si, zač stál. Zdálo se, že mně … Continued
Vloni má žena Zuzana odletěla do Nizozemí na unikátní výstavu Vermeerových obrazů. Můj souhlas nepotřebovala, ale měla. Vždyť jsem celoživotně absolvoval bezpočet interview a na obligátní otázku „Nejlepší tři malíři“ stereotypně odpovídal „Jan Vermeer van Delft, William Turner a Otakar Slavík“. Post illa verba dodávám, že za obrazem Alegorie malířství Zuzana letět nemusela. Ona malba … Continued
Nechci se hádat s hašteřivými osobami, ale jednou z nejlepších literatur je ruská a v té chvále se skví i lecjaký mladý „sovět“. Ovšem takový Gončarov žádný sovět nebyl, i když si rady, tedy sovětu, věděl. Jednou z jeho rad byl Oblomov – a toho jsem měl vždycky rád. Ten ležel v posteli a nejvíc … Continued
Jednou, ostatně jako tolikrát, jsme stolovali a já znaven jako dosud nikdy, jsem složil ruce, do nich hlavu a usnul. „Eugene,“ probudil mě pozorný spolustolovník Pavel Dykast a ukázal na nového přísedícího. „To je ministr Svoboda.“ Nenapadlo mě nic důvtipnějšího než neblahé proroctví. „Vy ministrem dlouho nebudete.“ A nebyl. Post illa verba dodávám, že to … Continued
Když Zuzana, nikoli v lázni, ale v přízni, a to mojí, poprvé viděla Bruno Kreiského (Kreiští původně vlastnili „Znojemské okurky“), poděkovala mu za azyl a oba účastníci toho spontánního aktu se objali. „Vy jste ten nejlepší,“ pravila Zuzana a měla pravdu pravdoucí. Když o spoustu let později táž Zuzana osobně uviděla Franze Vranitzkého, i jeho … Continued
Ty tomista, já tomista, pro ostatní není místa. To zní jak „Přišli Josef a Marie a nebylo pro ně místa v hospóóódě“. V tomistické „hospodě“ však bylo místa dost. Jak pro Jacquese Maritaina, tak pro Metoda Habáně s jeho průvodcem, významově se jmenujícím Kazimír Večerka. Ten první byl schopen chvílemi svou tezi jakžtakž znepředmětnit, ty … Continued
Doporučuji jednomu každému, aby si přečetl Psychologii davu od Le Bona. Doufám, že mu nekomolím jméno, jak to činíval filozof Vladimír Borecký. Ten například Josefu Kroutvorovi, rovněž filozofovi, říkal Krautwurm. Ostatně Kroutvor si jméno komolil sám. Dokud jsem mu to osobně nezatrhl, podepisoval se poněkud kafkovsky – Josef K. S odkazem na předcházející postily si … Continued
Moje postily jsou zpravidla komentáře pojaté jako literatura. Ta dnešní je jakýmsi apendixem té předcházející. Ostatně tak tomu zhusta bývá v konvolutu románových postil. Post illa verba se vracím ke kódu, jemuž by měl ministr kultury být poplatný. Naprosto se nám hodí do krámu, tentokrát nikoli snědeného, epizoda z mého předposledního románu Nepředmětná odysea. Líčím … Continued
Ze všech ministerstev je nejdůležitější ministerstvo kultury, neboť bez kultury je obec odsouzena k zániku. Ministr čehokoli by měl umět dvojí. Jednak ministrovat a vedle toho aspoň trochu ovládat jemu svěřený resort. Od ministra kultury lze očekávat, že přinejmenším ví, co to slovo znamená. Napovíme jako už tolikrát moudrému i nemoudrému. Poprvé a na věky, … Continued
Martin Hilský, mnou dekorovaný laureát ceny Nadace Český literární fond za překlad, promine, ale já si vzpomínám, že v překladu Erika Adolfa Saudka, nebo snad Matěje Kuděje, v závěru Hamleta norský princ Fortinbras káže: „Hamleta ať nesou čtyři bojovníci a děla nechť střílí.“ Post illa verba dodávám, že je cosi shnilého v našem světě počtů … Continued