Skip to content

Autor: Antonín Kocábek

Kdo nemá rád psa, hraje falešně

By Antonín Kocábek

Pražská kapela BYL PES je svérázné těleso. Je jedno, zda jejich hudbě budeme říkat „alternativní rockʼnʼroll“, „folk punk“ nebo třeba „černí koně pražských šramlbandů“, jak je titulovali v programu jednoho klubu. Každopádně je sotva objevíte v nějakém přehledu „čerstvých a nadějných“ a hledači trendů nad nimi nejspíš jen zívnou. Debutovali vlastními silami vyprodukovanou live nahrávkou Tak … Continued

Z přízemí: Choroš

By Antonín Kocábek

Posluchačům orientujícím se na nejen mainstreamové hudební scéně, a tedy i čtenářům UNI, určitě není potřeba příliš připomínat početnou formaci Neočekávaný dýchánek. Dryáčnická směs klezmeru, balkánských vlivů, punku i country oblažovala klubová i festivalová podia dvě desetiletí, zůstala po ní tři studiová alba, a úspěchy ji provázely i v zahraničí – ať už to byl … Continued

WWW NEUROBEAT: Neutopíš se dvakrát v téže řece

By Antonín Kocábek

Mnozí si toho ani nevšimli, ale pražské trio definitivně změnilo název z původní, těžko dohledávatelné zkratky. Je to dobře, protože právě nervní a hypnotické beaty jsou cennou poznávací značkou, a vedle vynikajících textů tím, čím tohle seskupení vyčnívá nad ostatními. A není to příjemný poslech, ze zvukové agrese mrazí, a k optimismu ani relaxaci není … Continued

Z přízemí: Himalayan Dalai Lama

By Antonín Kocábek

Mezi věkem starším publikem má elektronická hudba často asociaci čehosi studeného, neživotného a postrádajícího přirozenost tradičních nástrojů. Je to pochopitelně jen zdání, způsobené odstupem i odlišnými kořeny vnímání. Generaci, pro kterou už je život s internetem, aplikacemi mobilních telefonů či hudebními softwary samozřejmostí, obvykle podobná úvaha ani nenapadne. „Téměř celé album, kromě bicích, jsme nahráli … Continued

Z přízemí: Zabelov Group

By Antonín Kocábek

Je skoro až humorné, když si pouhá dvojice do názvu vetkne slovo „group“, ale v souvislosti se Zabelov Group je mnohem spolehlivější způsob zábavy probírat se mediálními pokusy o žánrové ukotvení téhle stylově nespoutatelné formace. Co třeba říkáte na „minimal-trip-ambient“?   Akordeonista Roman Zabelov je původem z Běloruska a zásadní pro jeho hudební dráhu bylo setkání … Continued

Manon Meurt: Řešíme hodně a všechno

By Antonín Kocábek

Rakovnické kvarteto s lehce dekadentním názvem, nechávajícím umírat Nezvalovu osudovou lásku, je vnímáno jako už etablovaná formace domácí nezávislé scény. A to přesto, že šest let, které existuje, jiní často teprve hledají svou tvář, či ještě ani nevydali první nahrávku. Ostatně i Manon Meurt měli donedávna na svém kontě pouze eponymní šestiskladbové minialbum, většinou uváděné … Continued

Floex: Vždycky mě v hudbě zajímají kontrasty

By Antonín Kocábek

Tomáš Dvořák alias Floex svou hudbou už dávno přesáhl hranice naší země, a třeba jeho soundtracky k animovaným hrám se prodávají v zahraničí po tisících. S počátkem léta vydal společně s britským kolegou Tomem Hodgem u vydavatelství Mercury KX pozoruhodné album A Portrait Of John Doe, propojující soudobou vážnou a filmovou hudbu s elektronikou. K … Continued

YO SOY INDIGO: Yo Soy Indigo

By Antonín Kocábek

Yo Soy Indigo tomu říkají poněkud vykonstruovaně folk-funk, nebo také freak-folk-jazz. Internacionální šestice, kde čeští muzikanti tvoří jen třetinu sestavy , vznikla prý v Praze před čtyřmi lety náhodně při jamu a z její hudby je to znát: skvělé muzikantství, instrumentální hravost i souhra jsou patrné a na mnoha místech vytryskují i z debutového alba. … Continued

NEÚSPĚŠNÝ ATLET: Přeci to nevyhodíme

By Antonín Kocábek

K defétistickému názvu kapely se hodí i defétistický název alba. Faktem je, že pražské formaci by navzdory tomu trocha ambicióznosti vůbec neuškodila. Pak by se možná tolik hudebně neohlížela, a třeba si i uvědomila, že ty chytré a lyrické texty, které jsou její silnou stránkou, by vyzněly ještě mnohem lépe, kdyby jejich hudební doprovod tolik … Continued

POVODÍ OHŘE: Povodí Ohře

By Antonín Kocábek

Ne u každé formace je už početnými příznivci debutové album tolik nedočkavě očekáváno, jako u západočeských pohrobků Skupiny Štěstí. Stalo se z toho už poměrně klišé, vyjmenovávat, které kapely tu mají svá personální želízka ve výhni. Jenže ono to má svoje opodstatnění: jako by někdo do jednoho guláše zamíchal alternativní country a blues berlínských Australanů, … Continued