„Hladová a nebezpečná tlupa na lovu zabijáckejch zvuků. Pravěkej kmen v industriální zóně, dávný společenství kytarovejch smrští. Prostě „chlív mazce“.“ – tak je charakterizuje jejich vydavatel. V praxi se na téhle aktuálně pětici dá krásně vysledovat, že když nějaké skupině o to opravdu jde, výsledného tvaru, zvuku a podoby se prostě dříve či později bez … Continued
Je pro vás pop sprosté slovo? Pak radši nečtěte ani dál. Pardubičtí Miou Miou totiž pop jsou. Křehký, nevlezlý, inteligentní a příjemný. V souvislosti s tím i nikterak masově populární. A jestli vůbec může existovat cosi jako alternativní pop, pak v nich máme jednoho z domácích čelných představitelů. Písničky plné relaxační lehkosti, průzračnosti a přirozenosti … Continued
Na počátku devadesátých let bylo snadné podlehnout dojmu, že se u nás poslouchá hlavně hudba mimo mainstream. Undergroundové desky vycházely v dnes již nereálných nákladech, koncerty byly hojně navštěvované, dnes prakticky neznámá jména vystupovala ve velkém sále pražské Lucerny. Pak se vše vrátilo do normálních kolejí. V druhé polovině devadesátých let proběhlo totéž, jen v … Continued
Je zajímavé sledovat, jak se různé soubory chovají poté, co se jim podaří etablovat, vybudovat si posluchačskou základnu, a případně se bez podbízení proslavit. Mnohé zpychnou, mnohé jsou semlety šoubyznysem, a hlavně jen opravdu výjimečně všichni vybočují ze svých zavedených a osvědčených kolejí. Traband tou bílou vránou je. „Nechci být konzumní zboží“, vyjádřil se leader … Continued
Violoncellové duo dvou mladých dam. Tara Fuki jako zavedená značka. Nějakou dobu tu o nich nebylo moc slyšet a najednou se vynořily i s novou deskou. Téměř pár minut před pražským křtem ve Švandově divadle, hovořila o ní i současnosti skupiny Andrea Konstankiewicz. Před časem jste mi úplně zmizely z dohledu, skoro jsem si až … Continued
Za dobu, co se Esgmeq, divoká čtveřice z Chebu, od konce devadesátých let pohybuje po domácí scéně, si vydobyla výjimečnou pozici těch, od kterých mnozí opakovaně očekávají div ne rockové spasení. Je až s podivem, jak se u každého jejich nového alba znovu a znovu objevují obdivné reakce v souvislosti s prvky, které by vlastně … Continued
Do této rubriky vzhledem k jejímu názvu brněnské trio ostravských rodáků Zloději uší (Ear Thieves) vlastně ani moc nepatří. Vzato uměleckou úrovní i významem, znamená totiž tak páté patro. Jenomže pak je tu ještě běžná povědomost (ne, slovo popularita opravdu tentokrát není na místě), a tam za nimi musíme tak do druhého suterénu. Jako ostatně … Continued
Jako herec je Radomil Uhlíř nejen nepřehlédnutelný, ale jeho nezapomenutelné minirole milicionáře-vyhazovače (Kouř), traktoristy (Pražská pětka), zfetovaného pekelníka (Čert ví proč) či chlapce ze sousedství (Díky za každé nové ráno) jsou veselé, vstřícné, a diváky vděčně přijímané. S jeho hudební tvorbou tomu počítám bude přesně naopak. Ne každý ji vydýchá, a ne každému se prvotní … Continued
Znám jen opravdu málo kapel, které mě svým jménem iritují tolik, jako Sdružení rodičů a přátel RoPy. Již delší dobu je ostatně podezírám, že ten název si ze svých počátků ponechávají jako jakési mimikry, aby ostatní znervózňovali a uchovávali v nejistotě, čím vlastně jsou. Hádáte-li totiž podle názvu vesnický alko-punk či zastydlou novou vlnu, hádáte … Continued
Zanedlouho dvacetiletý Původní Bureš patří u nás spíš k těm nenápadnějším. Hraje si svoje, nikdy se nesnažil o to být progresivní či vyčnívající, bourat schémata nebo se jakkoliv vymezovat. Možná právě v té obyčejnosti a buldočí vytrvalosti, s jakou nabízí dalším ročníkům posluchačů své příběhové písničky, je jeho síla. Těch, kteří se o podobnou přirozenost … Continued