V 90. letech jsem, marně ovšem, říkával dokola redaktorům všeobecných periodik a podobně, jaká je ostuda, že se v české společnosti tak málo ví o krajanech, kteří se fantasticky prosadili mezi absolutní jazzovou elitou světa. Zatímco z řady mnohem méně úspěšných lidí v jiných oborech se média mohou pominout. Připomnělo mi to nedávné album Michaela Frankse Music In … Continued
Počet tuzemských zastávek pianisty a skladatele Brada Mehldaua dosáhl od roku 2006 (předcházela tomu ještě předtím role víceméně anonymního doprovazeče jeho manželky, zpěvačky Fleurine) k téměř desítce. Na čele tria šlo o čtyři a z nich ta poslední byla teprve druhá pražská. A i když je Melhdau naprosto oslnivý také sólově, jeho absolutní doménou je právě trio. … Continued
Správnou odpověď na otázku, kdo jsou ti lidé, co se neustále pohybují kolem muzikantů (tedy: bubeníci), zná hudební svět od nepaměti. A ví také, že se podobně nekolegiální vtipy dostavují v mohutných vlnách. Které se týkají vždy jednoho nástroje. Respektive hráčů na něj. Na prvý pohled je nespravedlivé, aby byli třeba trombonisté sakumprásk líčeni coby … Continued
Seděli jsme (Luboš Pospíšil, Láďa Kantor, Karel Haloun atd.) jako obvykle v klubu Vinohradského divadla. Flamendrovské oáze uprostřed pouště 70. let. Nedbale vousatý, vlasatý i vyčouhlý Pavel Šrut, o desítku let starší, poznamenal při návratu od baru s panáky obouruč na margo vlezlé muziky z kazeťáku: „James Last but not least.“ Fórek, jaké rozhazoval neustále. … Continued
Na protější stránce je jako obvykle koncertní kalendárium aktuálního měsíce, ale všechno pozoruhodné se do něho vlastně nikdy nevměstná. Zvlášť když je nabídka tak bohatá jako momentálně. A vyhlíží to, aspoň pokud jde o Prahu, na značně nabitý celý rok. Dost možná už bude dubnové UNI na světě ještě před první českou zastávkou chilské, v USA … Continued
Na kraji 90. let otiskly Lidové noviny rozhořčený čtenářský dopis, který se pozastavoval nad tím, jak během česko-slovenského handrkování řekl Vladimír Mečiar, že „každá palica má dva konce“, a to je hrůza, ne? Předseda bratislavské vlády na nás s palicí? Aniž bych se však měl chuť kdykoli Vlada, krycím jménem Doktor, zastávat, v bratrské řeči … Continued
Tuhle kdesi psali, že Karolína Plíšková, ta z tenisových dvojčat slavnější a zatím jasně úspěšnější, přestože o celé dvě minuty mladší, je prý salámista. To mě dost pobavilo. A pochopil jsem zároveň, že už jednak zřejmě lze označovat tímhle neologismem maskulinního tvaru kliďase nebo flegmouše i rodu ženského, ale že také bude jeho prapůvod asi pozapomenutý. … Continued
Vloni chtěli vánoční trhovci za pytlík kaštanů už osm pětek. Přičemž je aspoň třetina obsahu kamenná, nebo zkyslá, prostě nepoživatelná. A to už dlouho, proto asi o kaštany lidé nejeví zájem a stánky s nimi prakticky vymizely. Ale kdysi v mrazivých dnech, kdy se pára od úst míchala s kouřem z horkého sáčku, chutnávaly jedinečně. Kaštanáři je … Continued
Rokem 1967, respektive tím, co se během něj v oblasti „nevážné muziky“ dělo a co v něm vzniklo, se leckdo takřka zaklíná a považuje to za snad vůbec nejzásadnější a nejpřevratnější. A skutečně také tehdy vyšla řada důležitých, další vývoj ovlivňujících alb i jednotlivých nahrávek. Včetně zbožštělého Seržanta Peppera. Ale The Beatles v … Continued
V létě jsme se s přáteli dohadovali, jestli z nekompromisně uzavíraného lokálu popojedem, přičemž kdosi řekl: „Noc je mladá.“ Tuhle větu jsem dlouho považoval za dítě 70. let, kdy poprvé – tedy pro mou generaci – zazněla ve filmu Tři dny Kondora z omamných úst Faye Dunawayové. Ale vcelku nedávno jsem ji překvapeně zachytil v … Continued