Skip to content

Siti Muharam: Siti of Unguja

By Jiří Moravčík

Kdyby nešlo o reálný příběh, zněl by jako pohádka. Siti Muharam, o které dosud nikdo netušil, je totiž pravnučkou legendární zanzibarské zpěvačky Siti Binti Saad, nevzdělané dívky, která před sto lety, nadneseně řečeno, ukradla sultánovi dvorskou hudbu určenou elitám, věnovala ji lidem a její sláva se dotkla hvězd. Přezdívá se jí Matka taarab – hudby, … Continued

SANTROFI: Alewa

By Jiří Moravčík

Elektronika s hip hopem představují pro Afriku požehnání i katastrofu. Šíří se kontinentem jako invenční horečka, umožňují držet Afričanům prst na tepu moderní doby a dokonce ještě rychleji přenášet zprávy, v druhém sledu ale dusí původní tradice, berou muzikantům práci a mladým povědomí o historii; tady se leccos hodně zaseklo a ne všechno se ještě někdy podaří … Continued

Groupe RTD: The Dancing Devils of Djibouti

By Jiří Moravčík

Tak schválně: kde leží Džibutsko? A pro toho, kdo netipoval a prstem na mapu zamířil do Afrického rohu přesně, máme ještě záludnější otázku: kolik tamních hudebníků znáte? Nikoho? Nepropadejte panice, zná je málokdo; lépe řečeno vůbec nikdo. A ti co tvrdí opak, musí mít vousy až na zem, namísto hlavy encyklopedii, nebo se jmenovat Vik Sohonie … Continued

Lankum – Folk s étosem punkových proletářů

By Jiří Moravčík

Nic vás nepřipraví na první dojem z hudby irského akustického kvarteta. Podřídilo lidovou hudbu naléhavému požadavku doby: nebýt slepý k tomu, co kolem sebe vidíme. Zoufalou depresi přitom kombinuje s nadějí, nicméně ne způsobem, jaký by se od folkařů předpokládal. Do starobylé muziky totiž odvážně vkládá nepravděpodobné prvky, které tam obvykle nenacházíme. Hořkosladký manifest se … Continued

Lakou Mizik – Haiti, New Orleans a hudba vynořená z ulic

By Jiří Moravčík

Ve výročních anketách uplynulého roku hodně zaujalo rozpustile taneční album HaitiaNola s ambicí propojit neworleánský Mardi Gras s haitským Kanavalem, což je sice také hýřivý karneval, nicméně s daleko podvratnějším podtextem. Haitská skupina Lakou Mizik navíc sbírá body za exkluzivní hosty a nemělo by překvapit, když mezi nimi najdeme Régine Chassagne z kanadských Arcade Fire nebo … Continued

MELT YOURSELF DOWN: 100% YES

By Jiří Moravčík

Saxofonista Pete Wareham vyslal na britský jazzový Parnas varování o jeho končící exkluzivitě nejprve s Acoustic Ladyland. Nezabralo, takže přišel s post-punkovými Melt Yourself Down, čímž jazzmanům rozkopal bábovičky definitivně a nechal přitom zrodit leadra nové britské jazzové revoluce: Shabaku Hutchingse. Ten už v řadách kapely není, zato posílila pozice manicky kvílejícího zpěváka a rapera Kushala Gaya, předkladatele … Continued

DŽAMBO AGUŠEVI ORCHESTRA: Brasses For The Masses

By Jiří Moravčík

Mezi nečekané hudební překvapení patřily po pádu Železné opony romské kapely z Balkánu, trhající naše dosavadní vnímání dechovky na kusy. Do té doby na Západě nikdo netušil, že se dá virtuózně hrát s tak tryskovou rychlostí. Naparování, že dokážou vytáhnout mrtvoly z hrobu, střídalo ujišťování, že je tam zase v pořádku vrátí a jedna parta … Continued

BONNY LIGHT HORSEMAN: Bonny Light Horseman

By Jiří Moravčík

Písně nemají a nepotřebují žádný pas, cestují po světě a berou na sebe době odpovídající podoby, podtrhující jejich platná poselství. Proto, když americké folkové trio převádí lidové písně z minulosti do současnosti, myslí prý přitom i na budoucnost. Hvězdní písničkáři Anaïs Mitchell, Eric D. Johnson a Josh Kaufman po nich prý docela obyčejně zatoužili a dopředu věděli, … Continued

WU FEI & ABIGAIL WASHBURN: Wu Fei and Abigail Washburn

By Jiří Moravčík

Co si budeme povídat, zeměpisně ani hudebním zázemím nestojí americká písničkářka s banjem a zpívající čínská virtuózka na citeru guzheng zrovna moc blízko sebe. Mezi old-time music a čínskými tradičními písněmi nelze také vložit rovnítko bez ohlížení se přes rameno, kolik lidí si za vámi ťuká na čelo. S požehnáním vzájemných empatií je v hudbě … Continued

COCANHA: Puput

By Jiří Moravčík

Na okcitánskou polyfonii jsou tradicionalističtí elitáři krátcí – jedná se o hudební novotvar. A „polyfonní písně k tanci“ ženského tria Cocanha z francouzského Toulouse jsou pak důkazem o jeho nekonečné variabilitě. Má však několik konstant: úžasné hlasy, rytmickou smršť tamburín, poezii a jazyk dʼòc neboli okcitánštinu, kulturně-identický symbol Okcitánie; dnes francouzského regionu, ve středověku rozsáhlého historického území. … Continued