Jasně, všichni jsme Jediní na světě, ale Bára Zmeková patří k těm, kteří jsou na světě moc hezky. Což nemyslím jako povrchní lichotku umělkyni. Ani nechci odvádět pozornost od duchovního obsahu titulní písně. Jen to konstatuji po poslechu alba se vzácným darem těšit. Alba pochopitelně zralejšího, ale stejně poetického jako Lunaves (2019). S Bárou Zmekovou často spojovaná křehkost … Continued
Odvážný počin a nesnadný cíl. Tedy sólové koncepční album (s podtitulem nápovědně odkazujícím na knihu životopisných glos Zápisky potulného lidopisce, 2020), kam se Jiří Plocek rozhodl ve zkratce vtěsnat celoživotní muzikantskou pouť, „započatou bluegrassovým muzikantem v polovině 70. let, který později objevil moravskou tradiční hudbu a world music…“ A zároveň zachytit i životní pocit. Posuzováno zvenčí, povedlo … Continued
Napadlo by vás, že Marlene Dietrich by dnes mohla být alternativní rocková šansoniérka se značně noirovým vkusem? Micka Harveyho ano. Kdyby se mu dostala do producentských rukou a udělal s jejím repertoárem to, co s Ich hab‘ noch einen Koffer in Berlin (Harveyho baladické přepracování, ve kterém by se temnota dala krájet, se zove A Suitcase In … Continued
Debut Hejno černejch koček (2022) zněl nadějně, ale od té doby Kvietah (Magdalena Fendrychová), promiňte vnucující se výraz, ještě rozkvetla. Jistě i do krásy, její melodie jsou vkusně chytlavé. Ale hlavně co do intenzity textařské výpovědi, poetické hloubky komentářů chmurné reality. Vymanila se povětšinou z „ich pocitologie“ a odvážila se do sféry zásadních obecných témat. … Continued
Největší výzvou pro návštěvníka 9. ročníku multižánrového festivalu bylo neudělat si z maratonu sprint mezi scénami a pak předčasně nepadnout. Ač třeba ve slastném přetížení výtečnou muzikou. V Brně se během Maratonu hudby (8.–11. 8. 2024) hraje všude. Nejen v klubech, sálech a divadlech, ale i v Uměleckoprůmyslovém muzeu, na ulicích, nádvořích a náměstích, v pasážích nebo na lodi. … Continued
Pořád něco, naštěstí. Konečně se dotáčí životopisný film A Complete Unknown. Chystá další rozmáchlý box-set archivních záznamů, tentokrát z legendárního turné s The Bandem z roku 1974. Podezřelý chlápek zvaný Alias pronesl motto „psanci všech pustin, spojte se“ a vyrazil s partou sesperátů na Outlaw Tour. To tak kdyby dorazilo k nám, na „Divoký východ“… Ale nevadí. Pro našince je … Continued
Teprve druhé sólové a třetí autorské písničkové album, včetně „dvojky“ Comba FH Situace na střeše (1985). Což je škoda, protože Daniel Fikejz je výtečný textař a písničkář. Jasně, ono se tím nedá moc uživit a profese skladatele scénické hudby pro divadlo je samozřejmě úctyhodná. Jenže „obyčejné“ Fikejzovy písničky jsou malá mistrovská díla a posluchač-popový fajnšmekr … Continued
Ačkoliv se synem Jiřím už Jan Burian v minulosti hojně tvořil, tentokrát jde o společné dílko důsledně vyrovnané. O zajímavé a netuctové setkání světů, o příkladně chápavou dvougenerační spolupráci. Jiří B. se podepsal pod veškerou hudbu a instrumentaci, která Janovi B. skvěle sedne. Ostatně k elektronice i hiphopovým infuzím měl vždy blízko. A naopak, leckteré pasáže textů … Continued
Název alba je nejen vtipný, ale i obsažný. Na povrchu odkazuje na Caleovo formativní období v té známé popartové partě. Ale především vystihuje povahu repertoáru. Poptical Illusion patří do té písničkové části diskografie Johna Calea. Jenže jeho „pop“ je spíš dokonale měnlivá iluze popu. Na první poslech jednoduché, přímočaré kousky. Ale pod povrchem hodně rafinovanosti. Včetně … Continued
Sfárat do hlubších štol Colours a nechat se uzemnit tou (subjektivně) nejzajímavější hudbou, těžit krásy menších hudební slojí, toť radostná šichta. Aťsi třeba permoníci ve velkých dolech kutají svoje beaty se silou přeukrutnou. Oním sfáráním do kolorsovského undergroundu je pochopitelně myšleno to, co vždy: O hlavních hvězdách se dostatečně informuje jinde, zde se dočtete spíše … Continued