Skip to content

Chci brát posluchače na emocionální cestu

By Tomáš S. Polívka

Kontrabasista a skladatel Ben Williams patří do kategorie důvěryhodných eklektiků. Proplétá post bop s hip hopem, R &B i popem, aniž by výsledek jakkoliv tloukl do uší. Navíc se snaží dodat muzice duchovní rozměr. Prohlášení o „snaze povznášet člověka na vyšší úroveň bytí skrze hudbu“ zní možná nadneseně a pateticky, ale osobitý jazzman ho myslí … Continued

Kapitán Demo: Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální

By Tomáš S. Polívka

Takzvaně primitivní (ale v čem primitivnější než my, mohli bychom se tázat, mít dost sebekritiky a odvahy) národy dobře znají kouzlo masky. Umožňuje beztrestně hlásat věci, za které by vás sousedi/soukmenovci jinak lynčovali. Proč lynčovali? Třeba proto, že jim bez příkras řeknete, jací jsou a jak žijí („Naši kartičku máte? A bodíky sbíráte?“). Magii masky … Continued

Jan Burian: Jiná doba

By Tomáš S. Polívka

Jan Burian nikdy nebyl „konzervativní“ písničkář. Tehdy moderní elektronikou se obklopoval už ve druhé polovině 80. let při spolupráci s Danem Fikejzem, spojení s alternativní scénou navazoval třeba v triu Burian-Jeřábek-Janče. Netřeba asi připomínat, že v posledních letech udržuje kontakt se současným zvukem díky synovské pomoci a vybírá si jako hosty svých alb důvěryhodné osobnosti, … Continued

Tyondai Braxton: HIVE1

By Tomáš S. Polívka

Americký skladatel Tyondai Braxton, mimochodem syn jazzového avantgardisty Anthonyho Braxtona, patří ve svých šestatřiceti k renomovaným autorům soudobé hudby. Jeho díla objednává Carnegie Hall, hrají Bang On A Can All Stars, Kronos Quartet, Alarm Will Sound i BBC Symphony Orchestra či London Sinfonietta. On sám měl čest interpretovat novou verzi In C Terryho Rileyho. Má … Continued

The Hilliard Ensemble: Transeamus

By Tomáš S. Polívka

Transeamus. Odcházíme, následujeme. Latinský název alba odráží nejen jeho sakrální obsah, ale především fakt, že fenomenální britské pěvecké kvarteto The Hilliard Ensemble se přesně po čtyřiceti letech rozhodlo ukončit svoji cestu. Na jedné straně škoda, na straně druhé musíme obdivovat rozhodnutí odejít ještě v plné síle, nevyprodat se pod cenou. Úchvatný kontratenor Davida Jamese zní … Continued

Tara Fuki, 21. 1. 2015, Divadlo Archa, Praha

By Tomáš S. Polívka

Koncertní setkání s Tara Fuki bývají intimní a tichá i v případě „halasněji propagačních“ událostí, jako je křest alba za účasti hostů. A kvůli dalším, mj. mateřským povinnostem členek dua a francouzskému trvalému bydlišti Andrey K. jsou ona setkání stále vzácnější. Pocákání CD Winna nesvěcenou kapalinou (Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope prozradil, že šlo … Continued

Album měsíce února

By Tomáš S. Polívka

BJÖRK:  Vulnicura Jev sice smutný, ale tak obecně rozšířený jako rozchod, určitě patří v pomyslné hitparádě inspirací uměleckých děl minimálně do Top 10. Vyprovokoval také vznik deváté řadové desky Björk, která rok po rozpadu partnerství s výtvarníkem a filmařem Matthewem Barneym „s překvapením našla ve svém laptopu kompletní srdcelamné album“, jak se svěřila příznivcům prostřednictvím planetární … Continued

Hudba je pro nás odměnou

By Tomáš S. Polívka

Hravost LANUGA opravdu budí obdiv – a láká do hry i posluchače. Kapela vypiplala nejen samotné písně, ale i „formát“ třetí desky Lanugo 2014. Dotvořila nahrávku v artefakt a dodala jí interaktivní prvek. Navíc dokázala svoje někdejší jazzová východiska přetavit na pop, aniž by o píď couvla z kvality. „Děláme muziku nejlépe, jak umíme,“ konstatuje … Continued

Radek Baborák: Orquestrina

By Tomáš S. Polívka

Apoteóza tance podle Radka Baboráka? Pokud tuhle větu nepoužijeme velikášsky jako odkaz na slavné Wagnerovo opěvování Beethovenovy sedmé symfonie, ale v jejím základním smyslu, docela dobře vystihuje první dojem z alba Baborákova projektu Orquestrina. Totiž pocit odlehčeného, veselého a přitom kumštýřsky brilantního vzývání a „zbožňování“ tanečních rytmů. Ať už tanga Ástora Piazzolly, koloniálního valčíku Antonia … Continued

Jsem tichý klaun

By Tomáš S. Polívka

Saxofonista, klarinetista, skladatel a improvizátor PAVEL HRUBÝ byl v uplynulé dekádě nejvíce slyšet a vidět v kapele Limbo. Kapele většinou značně nevázané, ať máme na mysli její akustickou nebo elektrickou odnož, s principálem projevu lehce nervního – míněno v dobrém smyslu oněch přívlastků, tedy ve významu přesvědčivého tvůrčího náboje. Na prvním sólovém albu Between the … Continued