Další z řady alb Plastic People of the Universe, remasterovaných a skvěle ošetřených z původních pásů Ondřejem Ježkem, obsahuje dvě již vydané skladby, 100 bodů a Dopis Magorovi, a jednu zatím nevydanou, Inventuru. Mimochodem, tu předchozí editor „spisů“ nepovažoval za nutné vydat, rozhodnutí, jež raději nekomentujeme… O celém mimořádně záslužném projektu reduxů již byla řeč, … Continued
Nemám čas na chrápání A nepotřebuju se vycákat Stal se ze mě totiž amfetamínovej nadšenec Jestli nepotřebuješ spát a nechceš píchat Tak to bys měl taky brát kvanta amfetamínu! Tyhle stimulanty můžou udělat život tak sladkej Můžu chodit po ulicích a ani přitom nehnout nohou Palice mi maká krásně hbitě, můžu vochcat fízly A nikdy … Continued
Poté, co jsme se podívali na filmovou tvorbu Tonyho Conrada, se dostáváme k osobnosti, jejíž jméno zde již mnohokrát padlo – k Jonasi Mekasovi. Napíšeme-li, že bez něj by newyorský, ale i v podstatě americký undergroundový film rozhodně vypadal jinak, není to žádné přehánění, ba spíše naopak. Kdoví, jak by to s ním bylo, jak … Continued
Po měsíci a také velkých oklikách se nyní vraťme k Tony Conradovi a jeho nahrávkám. Jak již bylo minule řečeno, existuje mnoho, údajně kolem stovky nahrávek zkoušek a produkcí souboru Theatre of Eternal Music, ovšem majetnicky na nich sedí La Monte Young, takže bohužel. A přestože se Tony Conrad po odchodu ze souboru na nějakou … Continued
„Historie je jako hudba – zcela v přítomnosti“ Tony Conrad, 1996 „Nevíte, kdo jsem, ovšem vše, co jsem dělal, na vás zapůsobilo“ Tony Conrad, 2016 Naposled jsme se věnovali polyhistorovi a „muži všech řemesel“, Harrymu Smithovi, proč se tedy nepodívat na dalšího ptáčka všeuměla, jímž je Tony Conrad (1940–2016), celým jménem Anthony Schmalz Conrad. A když … Continued
„Hudba není omezena na svět zvuků. Existuje hudba vizuálního světa.“ Oskar Fischinger, 1951 Poté, co jsme se – konečně – vypořádali s Andym Warholem, nastal čas podívat se na další velice zajímavou a podnětnou, bohužel stále nepříliš známou osobnost amerického undergroundu, jíž je Harry Smith (1923–1991). Polyhistor, outsider par excellence, experimentální filmař, mystik, hudební producent, … Continued
Výstava přibližuje jak fotografiemi, tak plakáty dění v Junior klubu Chmelnice na pražském Žižkově – klubu, který měl v předlistopadové době nezastupitelnou roli, a to díky své opravdu odvážné dramaturgii, která v oné bezbarvé, otupující době působila jako něco až neskutečného. Na Chmelnici, a je to také aspoň částečně vidět z vystavených fotografií a plakátů … Continued
„Ve Factory si člověk nemohl dovolit mít zlomené srdce.“ Barbara Rubinová V posledních několika pokračováních jsme alespoň částečně probrali některé Warholovy filmy, uzavřeme tedy naše warholovské zkoumání Warholem samotným. Jaký byl člověk? A jak jeho osobnost a všechny její temné stránky ovlivňovaly, až poznamenávaly nejen dění ve Factory, ale i její návštěvníky, z nichž se rekrutovali … Continued
Naposled jsme se rozloučili filmem Vinyl (1965), při jehož projekci v rámci své multimediální show Explodující plastická nevyhnutelnost (Exploding Plastic Inevitability) Warhol podle Malangových slov již v podstatě použil trik, který jej měl proslavit – simultánní projekci – když na pódium s kapelou The Velvet Underground promítal dvě cívky s Vinylem. Pravda, film samotný tak … Continued
Poté, co jsme se podívali, byť jen prostřednictvím slov, na Warholovy filmy Spánek a Polibek, a věnovali se obšírněji osobnosti a tvorbě Barbary Rubinové, nastal čas vrátit se opět k nejznámější postavě newyorského undergroundového filmu, tedy k Andymu Warholovi. Po natočení Spánku a Polibku, ale také třeba tří dílů Stříhání vlasů (Haircut #1–3, 1963) nebo … Continued