Tuzemská operní scéna v posledních pár letech nabídla několik skutečně zajímavých inscenací. Národní divadlo uvedlo Hábovu Novou zemi, Orango Dmitrije Šostakoviče v původní klavírní verzi, nebo postminimalistické dílo Lost Object Davida Langa, Michaela Gordona a Julie Wolfeové, v Olomouci zase inscenovali Ullmannův Pád Antikrista. Jasně to ukazuje snahu opustit osvědčený vždy zabírající repertoár Verdiho, Mozarta, … Continued
Jméno Robina Propera-Shepparda většině nic neříká, málokdo zná i jeho skupinu Sophia, jinak je to ale s kapelou, ve které začínal – američtí, v Británii působící God Machine patřili k objevům počátku devadesátých let, kdy se jim dařilo originálně spojit tvrdou hudbu s elektronikou i písničkářstvím, takže nepůsobili jako další klon Ministry. Měli v sobě … Continued
Punk a hardcore byly vždy – pomineme-li jejich komerční odnože nabízející na prodej rebelii v mezích zákona – nositeli názorů. Ty se projevovaly nejen v hudbě, v níž se cenila originalita a upřímnost výše než instrumentální zdatnost, ale především v textech. Ty však bohužel zůstávaly trochu stranou zájmu tuzemských punkerů, fascinovaných zvukem, agresivitou i drsnou … Continued
Během inspirovaného hraní, jak označuje jeho iniciátor Pavel Straka nepřipravenou improvizaci k filmu, vznikly v dnes už zaniklém klubu Rybanaruby desítky hodin hudby. Tři loňské koncerty přináší kompilace Máj ve stínu stroje. Na všech se podílel saxofonista Jan Grunt, ve dvou hrál saxofonista Mikoláš Chadima, multiinstrumentalista Vlastislav Matoušek, který je jedním z hlavních protagonistů těchto … Continued
Když na počátku devadesátých let vyšlo prvé album Ospalého pohybu, působily enovsky pojaté písně v záplavě alternativních a undergroundových nahrávek uvolněných listopadem jako zjevení. Eno sice inspiroval i další experimentující tvůrce, ale ti se zaměřovali na jiné aspekty jeho ambientní a minimalistické tvorby. Pomalu plynoucí písně se zastřenou mlhavou atmosférou přinesl až Ospalý pohyb a … Continued
V pražském Divadle Archa vystoupil 23. května finský akordeonista Kimmo Pohjonen, doprovodily jej jeho dvě dcery Inka a Saana. Přestože nadnesené příměry typu Jimi Hendrix akordeonu nemám rád, v jeho případě není od věci, protože se mu také daří dostávat z akordeonu neuvěřitelné zvuky mnohdy právě za pomoci kytarových efektů, i když také využívá samplingu. … Continued
Otázka, zda je, či není punk mrtev, pomalu ztrácí na významu. Punk se zrodil před čtyřiceti lety a většina jeho původních představitelů je na hranici důchodového věku, pokud jej už nepřekročili. A to v tom lepším případě. Z původních členů Ramones už nežije skoro nikdo. Punk už dávno neudává trendy, změnil se v jeden celkem … Continued
Když se objevila informace, že sólová deska Josefa Ostřanského bude elektronická, bylo to překvapení, protože vždy preferoval klasické nástroje. I když album Copy And Paste nakonec rozhodně čistě elektronické není a Ostřanského kytara s nezaměnitelným zvukem známým z E nebo Dunaje na nahrávce nejen neabsentuje, ale často hraje klíčovou roli, o překvapení není nouze. Ostřanský … Continued
Divadlo Archa, 7.–10. února S tvorbou významného vlámského choreografa Wima Vandekeybuse jsme dobře obeznámeni, protože jeho soubor Ultima Vez pravidelně hostuje v Arše od roku 1995, kdy tam uvedl Mountains Made Of Barking. Už jeho první průlomové dílo What The Body Doesn’t Remember ukázalo, že Vandekeybuse přitahují hraniční situace, vypjaté emoce, ale také meze lidského těla. … Continued
(hrají Tři tenoři a kontrabas a hosté; Zsolz Söres; Anna Romanovská a Vlastislav Matoušek; Jan Faix, Jan Polanský, Tomáš Míka, Petr Tichý a Jan Grunt) Album přináší pokus o interpretaci grafických partitur významného výtvarníka, člena Křižovnické školy čistého humoru Jan Steklíka. Grafické partitury jsou jen drobnou částí jeho díla, ale ukazují jeho zájem jak o … Continued