ETC…: PlíŽIVĚ vpřed

Je dobře, že Etc… udržují repertoár Vladimíra Mišíka, jenž už ze zdravotních důvodů nevystupuje na pódiích. Zpěvák Pavel Bohatý už kdysi dávno, třeba téměř před dvěma dekádami na vystoupení v Arše k Mišíkovým šedesátinám a pak znovu a znovu ukázal, jak zasvěceným interpretem téhle bigbítové „klasiky“ je. Nemusí se nijak stylizovat, zůstává sám sebou, a přesto mu přirozeně sednou písně ze všech Vladimírových období včetně toho „kuřecího“. A už v dobách Mišíkových přece tu tam sólově zapěli i Olin Nejezchleba či Pavel Skála, proč by v tom nepokračovali. Je dobře, že kapela uspořádala koncerty k – cca – padesáti letům existence Etc. a sestřih záznamu vystoupení (19. a 20. března 2025 v Malostranské besedě) vydává na desce, i když vlastně z pamětníků těch úplně prvních sestav nehraje na albu PlíŽIVĚ vpřed nikdo. Nicméně ti, kteří hrají, prostě patří do zavedené party či kruhu blízkých kamarádů. Včetně souputníka Norbiho Kovácse. A je úplně nejlépe, že současná sestava neopakuje stará aranžmá otrocky, ale hraje písně trochu jinak, a vytáhla na scénu i ty méně provařené, dlouho nehrané. Navíc se na desku vešla i filmová instrumentálka Music For A Found Harmonium, původně z repertoáru Pinguin Café Orchestra, kterou sice Etc… hráli už v Mišíkových letech, ale záznam tuším dříve nevydali.

Co trochu chybí? Já vím, současná podoba Etc… je prostě myšlena jako sebe-retro band, v tom dobrém smyslu. Hraje pro publikum, které chce slyšet známé kousky. Možná je nesmysl, chtít po dnešních Etc… i něco nového. Nicméně opravdu živoucí kapela by měla rozšiřovat repertoár nejen z archivu. Však v Etc… hrají i pánové skladatelsky činní. Navíc spojení třeba s Jiřím Dědečkem, který si přišel zahulákat do svého textu v hardrockové verzi Víno, ženy, zpěv, funguje. O verše by jistě nebyla nouze. Tak proč občas nepřekvapit publikum nějakou „zbrusu novinkou“? Milovníky Mišíkových písní by to neodradilo. To by teprve byly koncerty, potažmo desky.