Keith Jarrett, Gary Peacock, Paul Motian: The Old Country

Roku 1994 vyšla Triu Standards koncertní nahrávka At The Deer Head Inn ze září 1992. Letošní aktualitou ECM je druhá část onoho koncertu s názvem The Old Country. Během více než hodiny zazní osm standardů, většinou ze studnice těch nejklasičtějších, nejčastěji dodnes hraných; všechny jsou především připomínkou časů rafinovaných melodií a podmanivých harmonií, jaké dokázali složit písňoví hitmakeři swingové éry, ve dvou případech také hvězdy raného hard bopu. Možná si mnozí v Evropě mohou klást otázku, proč američtí jazzmani dodnes mají v oblibě standardy. Odpověď je jednoduchá: obrovská záplava písní od počátků jazzu až po moderní proudy vygenerovala množství úžasných melodických nápadů a harmonických kombinací, témat a frází, k nimž se muzikanti rádi vracejí, aby je po svém a inovátorsky interpretovali, aby je využívali ve svých improvizacích. Tak k hvězdným tvůrcům patří Cole Porter, od něhož zazní v podání tria Everything I Love z muzikálu Let’s Face It! (1941) a All Of You, melodie napsaná pro broadwayský muzikál (1955, rovněž film 1957). Nebo I Fell In Love Too Easily Jule Stynea z komediálního filmu Anchors Aweigh (1945), Somebody My Prince Will Come – ústřední melodie Franka Churchila z kreslené grotesky Sněhurka a sedm trpaslíků (1947), Golden Earrings – song Victora Younga pro stejnojmenný romantický film (1947). Nemůže chybět něco od bratrů Gershwinů: How Long Has This Been Going On z historicky raného muzikálu Funny Face (1927). Standardy éry moderního jazzu zastupuje Monkův jeden z nejslavnějších songů Straight No Chaser (1967) a od kornetisty Nata Adderleyho The Old Country (1960), titulní skladba tohoto alba. Nahrávka je úžasným pomníkem někdejšího tria: basista Gary Peacock, bubeník Paul Motian zaskakující za Jacka DeJohnetta, už nežijí. Jarrett svým pojetím podstatu těch úžasných malých skladatelských děl nejen zachovává, ale povyšuje do vyšších hudebně emočních sfér!