NAČEVA: Jdem temným dnem

Albem Jdem temným dnem navazuje Načeva na titul Zdivočelí koně (2020), kolekci zhudebněné poezie totalitním režimem pronásledovaných básníků Pavla Zajíčka, Vladimíry Čerepetkové či Věry Jirousové. I tentokrát sáhla zpěvačka po samizdatech a ke jmenovaným přibyli např. Egon Bondy nebo Ivan Blatný.

V hudbě došlo k větší proměně kvůli odlišné muzikantské sestavě. Na předchozím albu byl hlavním skladatelem David Kabzan (Rány těla), tentokrát je podepsán jen pod zhudebněním veršů Černý déšť Šárky Smazalové. Je hodně sympatické a také symbolické, jak se na nové desce potkávají talenty různých generací, hudebníci odlišných životních zkušeností i žánrových preferencí. Komponovali a hrají tu baskytarista Michal Koval, někdejší člen Masomlejnu, DG 307 a spoluhráč Načevy už na desce Nebe je rudý (1996), klávesista i kytarista Vojtěch Procházka z Vertiga atd., spojovaný s volnou improvizací a jazzovou scénou, a bubeník Zdeněk Jurčík (Lvmen, Priessnitz, Kafka Band). Desku spolu s Načevou produkoval skladatel, elektronický hudebník atd. Tomáš Vtípil.

Atmosféra písní přitom působivě evokuje všeobjímající šeď a tíseň totalitních dob. Což je vlastně cenné. Tedy ne že by se měl člověk hrabat v depresích, ale je dobré připomínat minulost. Milé děti, fakt nebylo líp, jak se vám občas někdo snaží nakukat.

Ovšem tahle deska není jen ponurá. Nenutí posluchače poslouchat s tragickou tváří a nořit se jen do neradostných úvah o promarněných letech a životech. Připomíná totiž poezii temně krásnou a povznášející, umění svobodné navzdory okolnostem. A vlastně i stav vnitřního exilu, ve kterém lze éru společenské šikany intelektu přežít. Nedej bože, abychom tohle vnitřní rozpoložení zase potřebovali. Ačkoliv je tu další důležitá věc, která musí být o albu napsána. Ono je také aktuální. „Opravdová poezie je jako perla v uměleckém moři. A je potřebná v našich všedních, stále více těžších a temných dnech,“ jak uvádí samotná Načeva.