NYLON JAIL: Irreversible Changes
Pokud druhé album olomouckých Nylon Jail zachycuje „nevratné změny“ (irreversible changes), co se týče muziky, je to jedině dobře. Na rozdíl od prvotiny My Heart Soars Like A Hawk (2013), proklamovaně electro-countryové, si kapela už „nehraje na nezvyklé žánry“. Jinými slovy, méně se stylizuje. Zní přirozeně jako nezamindrákovaná klubová rocková záležitost. Nylon Jail se přitom daří i chytlavější, ale neprotivné tanečně-poprockové kusy jako Strange Reapers či Can’t Be There, hozené ovšem do „nepopové“ nálady potemnělými texty. Repertoár zpestří i bluesový kousek Eden Rats. Samotní muzikanti charakterizují album jako reakci na „fakt/životní etapu, kdy člověku začne docházet, že není nesmrtelný, že činy, které činí, zanechávají čím dál častěji fatální následky a způsobují nevratné změny“, z čehož vyplývá, že nahrávka Irreversible Changes „je oproti prvnímu albu syrovější, tvrdší, střízlivější, cyničtější“.
Pauza v činnosti, kdy skupina po slibném, rychlém a také v médiích dobře přijatém startu (nominace na žánrového Anděla v kategorii Alternativa) zašla v roce 2015 na kohoutí či ponorkovou nemoc, jak o tom aspoň mluví protagonisté v rozhovorech, měla ozdravný účinek. Lidé i kapely naštěstí dospívají. Do druhé existence vstoupili Nylon Jail v roce 2017 jako „ústřední duo“ kytaristy a autora písní Romana Vičíka a zpěváka Jiřího Jiráka. O rytmiku či klávesy se tak na nahrávce postarala řada hostů. Vesměs velmi šikovných a uznávaných, jako jsou bubeník Roman Vícha, známý z Muff, Toxique, Bucinatores a také kapely Ewy Farné, další bubeník Zdeněk Jurčík (Priessnitz, Kafkaband) nebo klávesista Jan Klempíř z OTK. Muzikantsky to albu jedině prospělo. Určitá nesourodost soundu průběžně nahrávaných písní vůbec nevadí. Spíše prospívá pestrosti celku. Funkčnost Nylonové šatlavy a nosnost jejího repertoáru ale samozřejmě nejlépe prověří koncerty, kde sestavu doplní bubenice Klára Böhmová a baskytarista Matěj Černý. Turné naplánovali Nylon Jail na březen. Hyn sa hukáže.
Červený kůň, 2018, 40:09