Irský dramatik Martin McDonagh, tvořící ovšem v Londýně, patří k nejhranějším žijícím dramatikům, ani v Česku v inscenování jeho drsných tragikomedií nezahálíme. Divadelní událostí byl v roce 2002 Osiřelý západ v Činoherním klubu, nastudovaný Ondřejem Sokolem a jím také přeložený (originál nese vročení 1997). Nenávistné soužití dvou svobodných bratrů nyní jevištně zpřítomnilo divadlo Kašpar, pod … Continued

Již druhou sezonu působí v legendárním Divadle Na zábradlí (premiéry her Václava Havla v šedesátých letech, Grossmanova podstatná inscenace Jarryho Krále Ubu, tvůrčí vzepětí křehkého snivce Petra Lébla) nový tvůrčí tým. Trojice ředitele Petra Štědroně, dramaturgyně Dory Viceníkové a režiséra Jana Mikuláška (vnuka básníka Oldřicha M.) dorazila z brněnské Reduty, kde okouzlila především Korespondencí V+W, … Continued

21. ročník festivalu…příští vlna/next wave…, který přináší divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy, se letos rozhodl věnovat především nedivadelním či zcela novým prostorům, do svého znaku si zvolil prase a jako jedno z témat ztráty a nálezy. Rámcem slavnostního předávání Poct za alternativní umění, které bylo 3. října de facto jakýmsi oficiálním zahájením … Continued

Slavná hra Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové byla v Československu souhrou neuvěřitelně příznivých náhod uvedena již rok po své americké premiéře, tedy 1963, Václavem Lohniským v tehdejším Divadle S.K. Neumanna (jedná se o to libeňské, nyní Divadlo pod Palmovkou), avšak pro nedostatek obeznámenosti s významnou britskou spisovatelkou v našem tehdejším kulturním kontextu byla … Continued

Studio Hrdinů, o jehož uměleckých počátcích jsem psal v květnovém čísle UNI, otevřelo nový „hrací rok“ jako první ze všech pražských divadel, a to hned 31. srpna. Pro divadelnické klima hlavního města není ovšem asi důležité, že to bylo především kvůli dalšímu vytížení režisérky Kamily Polívkové v zahraničí (do vídeňského Burgtheatru směřovala jako kostýmní výtvarnice, … Continued

Divadelní sezóna končila v červnu už podvacáté královéhradeckým festivalem (oficiální název akce zní Divadlo evropských regionů), slavnostní jubilejní ráz ovšem tradiční setkání trochu postrádalo, také proto, že KLICPEROVO DIVADLO a vedení festivalu opouští ředitel Ladislav Zeman (i ze zdravotních důvodů). Jeho zásluhy o vybudování oblíbeného divadelního potlachu a také o zkvalitnění i zviditelnění zdejší scény, … Continued

Po rozdělení Československa zesílil vztah citlivějších Čechů ke slovenskému umění, pro oblast divadla to platí zvlášť výrazně. Špičky slovenského herectví účinkovaly v rodném jazyce (některé i v českém) ve zdejších inscenacích, začasté si také odnášely prestižní herecká ocenění (s ohlasem se tak setkaly například kreace Zuzany Kronerové, Emílie Vášáryové, Martina Huby, Milana Kňažka či Mariána … Continued

Již podevatenácté (v listopadu 2014) se konal Divadelní festival německého jazyka, z něhož se stala významná součást pražské divadelní kultury. Do Prahy jezdí vždy na podzim soubory z Německa, Rakouska, Švýcarska i Lucemburska, akci zaštiťují prezidenti zúčastněných zemí včetně českého, přehlídka má výrazný společenský lesk. Festival naštěstí netrpí oficialitou při výběru typu inscenací, které lze … Continued

Na začátku byl černobílý komiks Pixy Maxe Anderssona, který jeho autor začal vytvářet v roce 1992. O čtrnáct let později se toto dílo dostalo v čes­kém překladu do rukou tajemné­ho amatérského divadelníka, jenž si říká Li Po Fung a uchvátilo ho nato­lik, že jej začal přetavovat do scéná­ře pro převážně loutkové představe­ní. Záhy přizval k … Continued

Podivíni, blázni a šašci vždy přitahovali. Někdy více, někdy méně. Někdy byli doslova adorováni, jak ukazuje Erasmova Chvála bláznovství a značná část renesance, jindy zůstávali trochu stranou a jindy naopak byli odstraňováni z očí veřejnosti, protože mohli – jako jedni z mála – říkat, co každý viděl, ale muselo se o tom jinak mlčet. Miroslav Tichý … Continued

Brněnské divadlo Husa na provázku opět přišlo s výjimečnou inscenací. Režisér Vladimír Morávek nastudoval hru Milana Uhdeho a Miloše Štědroně LEOŠ ANEB TVÁ NEJVĚRNĚJŠÍ, která je věnována Janáčkovu životu a potažmo otázce, jak přistupovat ke klasikům. Inscenace je strhující, Morávek je výjimečný režisér, který dokáže z textu hry a i účinkujících vydolovat maximum. V tomto … Continued

Scéna je bazén. Není v něm voda, nikdo v něm neplave. Čeká v něm orchestr (zredukován na sedm smyčců, čtyři žestě, klávesy a velký buben). Po schodech k němu schází dirigent (Marián Lejava). Ležérně, jako by ani nebyl očekávaným dirigentem, nýbrž flákajícím se plavčíkem. Orchestr začíná hrát předehru. Hraje ji déle, než je zvykem, a … Continued