Samozřejmě nejde o psy jako takové, nýbrž o písmeno psí z řecké abecedy, oznamující, že Psi Records nevydává nikdo menší nežli světoznámý anglický saxofonista Evan Parker (psi = P). Ten ostatně stál už na počátku sedmdesátých let minulého století u zrodu labelu Incus, takže není ani v této oblasti homo novus. Jak to už u … Continued

Znát ji náš Ivan Diviš, nazval by ji „vůdkyní spanilých jízd, obrovským plivancem po prostřednosti,“ což u Sophie Solomon pohrdající masovou komercí zní daleko výstižněji, než efektní výkřik z anglického tisku, že hraje na housle jako Keith Richards s Van Halenem dohromady. Členka londýnské radikální klezmer kapely Oi-Va-Voi má v sobě totiž hodně divišovské zarputilosti … Continued

Když v roce 1997 zemřel Tony Williams, byl to pro svět jazzu šok; vždyť mu bylo jednapadesát a na jeho stylotvorné bicí ve skupině Milese Davise a hudebně koncepční vliv ve vlastním souboru Lifetime nebylo možné zapomenout. Čas se však valí vpřed, jako by nebylo třeba naplňovat kýžené vědomí souvislosti. A vtom trojice velkých individualit … Continued

S kvartetem, s nímž anglický saxofonista Martin Speake (1958) natočil své první album produkované Manfredem Eicherem, si současně splnil velký sen – spolupráci s obdivovaným bubeníkem a skladatelem Paulem Motianem (1931). Speake se ani tak neohlížel na Motianovy historické zásluhy při definování možností jazzu avantgardou šedesátých let minulého století, jako na hudbu, která zní z … Continued

Samozřejmě, že zdaleka ne všecko, co hrávají jazzoví muzikanti, musí být nutně jazz – příkladem snad světově nejproslulejším je někdejší Stingova kapel s Branfordem Marsalisem a spol. Ale i když hrají třeba ryzí pop (nikoli v roli pouhých nájemných instrumentalistů, kteří svůj part nadrtí z listu a jdou domů), vždycky ho nějakým způsobem ovlivní. To … Continued

Nápad založit ,all-stars‘ tým SF Jazz Collective byl z těch, které přicházejí odkudsi shůry. Druhé, opět živé album, nazvané prostě SF JAZZ COLLECTIVE 2 (Nonesuch/Warner Music, 2006, 75:30), potvrzuje to, co vloni naznačila ,jednička‘. Podstatou příležitostného uskupení je představit každý rok na koncertě a následně vydaném albu tvorbu některého z jazzových klasiků v podání dnešní … Continued

Na počátku byl tanec spojený s rytmem, parafrázoval kdysi úvod Bible francouzský tanečník Serge Lifar. Dávno před vznikem křesťanství, v éře Říma, byl filozof Cicero jiného názoru: „Ve stavu střízlivém nikdo netančí, leda by se snad pominul rozumem.“ Narážel tak na odvázané oslavy boha Dionýsa v sousedním antickém Řecku, při nichž se ovínění tanečníci dostávali … Continued

Na americké, ale též evropské scéně, najdeme v historii postmoderního jazzu spoustu příkladů, jak hrát standardy, aniž by to nutně znamenalo být revivalistou be bopu, nebo jednoduše být muzikantem jazzového mainstreamu. Naopak, lze být zcela současným novátorem, experimentátorem, avantgardistou. Jen to dokladuje fakt, že kvalitní hudební nápad je nadčasový. K vrcholům těchto důkazů patří nahrávky … Continued

Když poslouchám původem trutnovského písničkáře Pepu Lábuse, často mě napadá ono okřídlené rčení ,Jak vytěžit z minima maximum‘. Lábus, civilním povoláním již nějaký čas moderátor zpráv na Radiu Beat (!), opravdu není žádný Kamil Střihavka (rozuměj pěvec s dech vyrážejícím rozsahem a oslnivou technikou) a nejspíš by ho nikde nepřijali ani jako nejposlednějšího člena nějakého … Continued

To, co předvádí dámské vokální kvarteto Kačkala na albu VOX (Silver Rocket, 2006, 29:37), je v našich krajích neslýchané a patří to k největším překvapením poslední doby. Ničím nepřikrášlený zpěv, u kterého víc než na zcela dokonalé čistotě záleží na autenticitě a prožitku, který nevylučuje nadhled, nachází srovnání snad jedině v zámoří. Nechci se rouhat … Continued

Pokud se kapela pojmenuje podle básně T. S. Eliota, už to samo leccos napovídá, pokud si zjistíte, že ji tvoří Francouz, Kanaďan, Američan a Ir, kteří se sešli v Berlíně, obrázek nabývá jasnějších kontur. A přidáte- li to, že za své inspirace považují jak jazzmany typu Charlese Minguse, tak i Caveovy Birthday Party, a že … Continued

Trumpetista Roy Hargrove patří zhruba k marsalisovské generaci ,mladých lvů‘. Aktivitou se sice nepřetrhne, většina jeho poměrně uvážlivě servírovaných nahrávek ale patří k tomu nejzajímavějšímu ve své generaci. Hargrove je – k dobru věci – žánrově poněkud rozpolcenou osobností, trochu podobně jako býval svého času třeba Branford Marsalis. Na jedné straně nahrává pod svým jménem … Continued