Štyridsať rokov bol huslista Leroy Jenkins stabilným pilierom veľkej hudobníckej rodiny združenej okolo chicagského združenia AACM (Association for the Advancement of Creative Musicians), ktoré významne prispelo k zmenám v hudbe posledných desaťročí. Za tie roky prešlo Jenkinsovo hudobné myslenie mnohými zmenami, v sólovej i kolektívnej hre, no nekompromisné presadzovanie neidiomatickej improvizácie, momentovej formy a liberálnej … Continued

„Hladová a nebezpečná tlupa na lovu zabijáckejch zvuků. Pravěkej kmen v industriální zóně, dávný společenství kytarovejch smrští. Prostě „chlív mazce“.“ – tak je charakterizuje jejich vydavatel. V praxi se na téhle aktuálně pětici dá krásně vysledovat, že když nějaké skupině o to opravdu jde, výsledného tvaru, zvuku a podoby se prostě dříve či později bez … Continued

Je pro vás pop sprosté slovo? Pak radši nečtěte ani dál. Pardubičtí Miou Miou totiž pop jsou. Křehký, nevlezlý, inteligentní a příjemný. V souvislosti s tím i nikterak masově populární. A jestli vůbec může existovat cosi jako alternativní pop, pak v nich máme jednoho z domácích čelných představitelů. Písničky plné relaxační lehkosti, průzračnosti a přirozenosti … Continued

V centru všeho dění včetně zvukového hledačství je pro Katharinu Klement klavír. Narodila se roku 1963 v rakouském Grazu a kromě výuky hry na tento nástroj a kompozice vystudovala na vídeňské hudební univerzitě také elektroakustickou a experimentální hudbu a nádavkem ještě kurs hudební technologie na univerzitě v New Yorku. Tato volba byla nabíledni: už od … Continued

Na počátku devadesátých let bylo snadné podlehnout dojmu, že se u nás poslouchá hlavně hudba mimo mainstream. Undergroundové desky vycházely v dnes již nereálných nákladech, koncerty byly hojně navštěvované, dnes prakticky neznámá jména vystupovala ve velkém sále pražské Lucerny. Pak se vše vrátilo do normálních kolejí. V druhé polovině devadesátých let proběhlo totéž, jen v … Continued

„Často začleňuji do kontextu tradiční nástroje jako smyčcové kvarteto, klavír nebo hlas, ale využívám nových technologií k tomu, abych je zmanipuloval, aby zněly jako naprosto nové nástroje. Taková hudba byla před novým tisíciletím nemyslitelná,“ popsal svůj postup texaský skladatel a kytarista Michael Vernusky, který studoval hru na kytaru a kompozici na Mercyhurst College a své … Continued

V roce 2001 si nahrál italský pianista, akordeonista, harmonikář a hráč na objekty Luca Venitucci své soukromé sólové demo Mani della madre (Matčiny ruce) – zřejmě tím chtěl vzdát dík své rodičce. Improvizátorskému umění se začal věnovat už koncem osmdesátých let dvacátého století, kdy studoval na Scuola Popolare di Musica di Testaccio v Římě. Neminulo … Continued

Pokud dnes v alternativně-rockových kruzích zazní slovo ,emo‘ jako označení hudebního žánru, téměř vždy se jedná o pejorativní přívlastek nebo objekt posměchu. Postupem doby se totiž touto škatulkou nejčastěji označují spolky pro teenagery, u kterých je slovo ,image‘ minimálně stejně důležité jako to, co vydávají za své hudební snažení. Ale ti starší pamatují, že kdysi … Continued

Francouzský punk je možná méně známý nežli anglický, závěrem sedmdesátých let dvacátého století se však ve Francii vyskytovalo několik souborů, které stály za pozornost. A které dodnes dráždí kritiky, aby jejich činnost rekapitulovali. Alespoň jeden doklad: Lucifer Sam ve stati Guilty! History píše: „Pro tisíce fanoušků po celém světě byli The Guilty Razors asi ta … Continued

Do této rubriky vzhledem k jejímu názvu brněnské trio ostravských rodáků Zloději uší (Ear Thieves) vlastně ani moc nepatří. Vzato uměleckou úrovní i významem, znamená totiž tak páté patro. Jenomže pak je tu ještě běžná povědomost (ne, slovo popularita opravdu tentokrát není na místě), a tam za nimi musíme tak do druhého suterénu. Jako ostatně … Continued

Nizozemská violistka Ignatine Hermina Maria Henneman (narozena 21.12. 1945 v Haarlemu) vypadá na první pohled velmi přísně a akurátně, ale její tvorba dokáže být poetická i rozdováděná. Pochází ze sedmi dětí a celá rodina si zpívala národní písničky u piana. Sama začala tento nástroj ,testovat‘ ve čtyřech a od pěti navštěvovala hodiny klavíru. O něco … Continued

Znám jen opravdu málo kapel, které mě svým jménem iritují tolik, jako Sdružení rodičů a přátel RoPy. Již delší dobu je ostatně podezírám, že ten název si ze svých počátků ponechávají jako jakési mimikry, aby ostatní znervózňovali a uchovávali v nejistotě, čím vlastně jsou. Hádáte-li totiž podle názvu vesnický alko-punk či zastydlou novou vlnu, hádáte … Continued