Respect Festival
Hned na úvod poklona dramaturgovi Respectu Borkovi Holečkovi, který dokázal vydupat ze země plnohodnotný program, přestože se mu sestava účinkujících kvůli všemožným epidemiologickým omezením v různých částech světa doslova sypala pod rukama. Line-up musel od základu měnit hned několikrát, naposledy „za pět minut festival“. Pokud nemáte ocelové nervy, což živočichům fyziologie jaksi neumožňuje, chce to naprostou oddanost věci a ten správný druh tvrdohlavosti.
Jako kdyby si i počasí chtělo na pořadatelské nervy brnknout, poslalo v době zahájení festivalu nad Rohanský ostrov menší buřinu. Jenže tradičně věrné publikum neodradilo a brzy se i ono umoudřilo. Pokud lze podle oka odhadnout, lidí přišlo jako obvykle. Pravidelný návštěvník navíc poznal mezi diváky spoustu tváří. Pokud se o Respectu říká, že jde o festival rodinný, platí oba významy toho slova. Nejen význam evokující veselý rej děcek, psíků, koček, kozy (žádná halucinace, přísahám) a dalších domácích mazlíčků v zadní části areálu.
Šraml sobotní noci
Úvod festivalu patřil nečekaně Petrovi Niklovi s přáteli. Nečekaně kvůli výpadkům z původního programu a domluvě na poslední chvíli, jinak svérázný písničkářský výtvarník už v minulosti do dramaturgie akce přirozeně zapadl. Jen pro ten jeden den povolaná sestava s trumpetistou Oskarem Törökem, kytaristou a violistou Miroslavem Černým, nebo hráčem na nyckelharpu Kamilem Kaiserem vznikla podle slov principála týden před vystoupením a po něm se zase rozpadne. Škoda. Kapelová aranžmá dala Niklovým písním konzistentní a v dobrém smyslu posluchačsky přístupný tvar, jakkoliv byla částečně improvizovaná: Vždyť držet se jednoduchých sekvencí akordů bylo pro muzikanty snadné. Soudržnost a čitelnost písní přitom neznamenala, že by se vytratila svébytná potrhlost Niklových písničkových nápadů, podporovaná vizuálními hříčkami. Když si například principál v písni o tom, jak chce pobavit nemocného nemocničního klauna, nafoukl na hlavě cosi jako čapku pro obřího trpaslíka… obří čapku trpasličích tvarů… trpasličí čapku obřích rozměrů… zkrátka cosi famózně praštěného, fungovala kombinace smutku a směšnosti dokonale.