TADY TO MÁŠ: Smutná bílá hvězda

Zdá se, že Tomáš Kytnar svůj proměnlivý projekt přece jen trochu ustálil. Nejen, že na posledních deskách Tady To Máš už se podílela pevná základní sestava, nejen rytmika Mojmír Sabolovič a samozřejmě syn Lukáš Kytnar (oba Band Of Heysek, Phil Shoenfelt či Nuck Chorris Gang), ale také pěvecká dvojice Jana Fujaková a Tomáš Frgala. Na desátém albu Smutná bílá hvězda navíc Kytnar pokračuje přesně tam, kde skončil albem Ryba Květovoň (2020). Už nezhudebňuje slovenské básníky a básnířky, setrval u tvorby Bogdana Trojaka. Trojakova lehce poťouchlá poetika se štěpnými pointami Kytnarovi prostě sedí. Když si přečtete verše „je rozbřesk, vcházím do města a je mi tisíc roků“, jako byste slyšeli i houpavý rytmus šantánového rock’n’rollku, střídaného s tklivou dívčí baladickou odpovědí „koníček sivý ukázal divy, přeplaval moře, nesmočil hřívy“.

Mimochodem, nechybí ani slovenská stopa, byť tentokrát není v textech. Viz obal desky s využitím obrazů Pavola Hammela.

Také role hostů už není vyloženě nápadná, respektive saxofonista Jan Kyncl a akordeonista Aliaksandr Yašinski vlastně patří do úzkého okruhu kapely, a soudržnosti kolekce písní to jen prospívá. Což neznamená, že by hosté ve studiu neodvedli skvělou práci, jen sympaticky netrčí. Například housle Pavlíny Stankušové jsou v písních vzorem funkčnosti. Dobarvují atmosféru, ale neuzurpují pozornost. Soudržnost přitom neznamená, že by písně nebyly typicky „tady-to-mášovsky“ pestré. Žánry se autor hudby stále naštěstí neomezuje. Kde se mu k textu pojí šansonová nálada, využije ji, kde jazzová harmonie, sáhne po ní, nemluvě o výletech směrem na evropský jihovýchod. Ale klidně bez mindráků napíše i, dejme tomu, beatový popík jako Modré hory.

Pokud by Kytnar i propříště zůstal u češtiny a Trojakových veršů, žádný problém. Pořád je co zhudebňovat, „nedostatek změn“ by mu nikdo nevyčítal a poslední dva tituly patří k TadyToMášovým nejlepším.