TEMPUS: Bludička

Druhému albu brněnské kapely Tempus, která pro sebe vymyslela docela výstižnou škatulku „fantasy world music“, by se dala vytknout jistá naivita textů někde mezi dark fantasy a zromantizovanými vizemi minulosti. Ale to prostě patří ke zvolenému žánru, a proti gustu žádný dišputát, např. abstraktní poezie by tu asi moc nefungovala, že. Ne každému také musí sedět hra na středověk, s prvky současného dark folku, špetkou „keltských“ inspirací i lehkými doteky gothic rocku. Když už jsme u možných vlivů, na mysl přijdou i tací Dead Can Dance, ostatně je tu i repertoárové pojítko. Úprava zlidovělé melodie středověkého toskánského tance saltarella, u DCD pojmenovaná prostě Saltarello, u Tempus Ohnivý tanec. Ovšem tuhle skladbičku hrál kdekdo. Drobným nedostatkem je, že u úprav tradičních kusů (řazených vedle čistě autorského repertoáru) chybí v bookletu zdroje, tedy uvedení původní skladby.

Jenže na druhé straně, slyšitelné nadšenectví členů kapely je odzbrojující. A to nikoliv nadšenectví amatérské, ale spojené s profesionalitou muzikantského provedení (ostatně skupina už funguje druhou dekádu) i nahrávky (produkce zkušený Broněk Šmid). A když už „fantasy image“ i s kostýmy, tak dotažená. Nejzajímavější je ovšem využití replik historických nástrojů v aranžmá. Sound do značné míry určují šalmaje, renesanční kornamusy nebo niněry Davida Zimy. Příjemně zní cistra v podání Lukáše Mayera či hostujícího Pavla Bílého. Vše se přirozeně podařilo skloubit s folkrockovou rytmikou, „moderními“ houslemi (Michaela Šmolíková) a místy až „tullovskou“ příčnou flétnou (hostující Hana Osifová). Ale především, zpěvačka i hráčka na šalmaj a flétny Linda Miklová alias Linda Ravenna, výborně zvládá roli frontwoman. Totiž na první dobrou zaujmout ponorem do role.

Máte-li rádi tenhle druh romantiky, přistoupíte-li na hru, a nebude-li vám připadat úsměvná, není těžké se nechat Bludičkou zatáhnout třeba… ne do bažiny, ale na koncert.