THE INNOCENCE MISSION: See You Tomorrow

Fungují více než tři dekády, na svém kontě mají více než desítku alb. Jednu jejich skladbu vybrala za oficiální budíček NASA pro kosmonauty mise STS-124 a chválu schytávají průběžně od kolegů od GusGus po Sufjana Stevense. Přesto se o jejich existenci na evropském kontinentu doposavad příliš nevědělo. Trio The Innocence Mission z pennsylvánského Lancasteru postavené na manželské dvojici Karen a Donu Perisových svádí svou decentní muzikou ke srovnání s nepříliš vzdálenými Low.

Zatímco ale slowcoreoví mistři v poslední době zvukově experimentují, The Innocence Mission naopak pročišťují své písně nazpátek ke křišťálově akustickému soundu. Možná za to může i zacílení desky na obyčejné věci, které každého obklopují – slunce, hvězdy, mraky, stromy nebo pole. A skrze návrat k přírodě a obyčejným, nevyhroceným mezilidským vztahům, pak servírují nečekaně pozitivní album, s pevnou vírou v člověka. Svou křesťanskou víru tentokrát trojice nechala promlouvat pouze mezi řádky.

Akustická kytara téměř vždy v aranži dostane jiného kolegu, jednou smyčce, podruhé melodiku, klavír, akordeon nebo klávesy. Některé skladby decentně dokreslují samply přírodních nebo „domácích“ zvuků. Bicí v písničkách, až na dvě výjimky, zní pouze v podkresu a o to více nechávají prostor pro ostatní melodické nástroje a vokál hlavní skladatelky a instrumentalistky Karen. Její mladistvě znějící hlas nedá nevzpomenout na Harriet Wheeler a její kapelu The Sundays. Obě kapely z kombinace něžného folk rocku/popu a výjimečného vokálu dokázaly vytěžit maximum. Škoda, že většího využití nenalezne hlas Dona, který v Mary Margaret in Mid-Air působí jako příjemné oživení. Pokud bych měl připomenout ještě další jména blíže současnosti, pak by to byla Islanďanka Sóley nebo už výše zmíněný Sufjan Stevens v minimalistickém rukopisu desky Carrie & Lowell. Pokud byste se rádi naladili se začátkem roku pozitivním směrem, vyjeďte na chalupu a vezměte si s sebou See You Tomorrow.