TWOMBLEY BURWASH: Grak II Blak

Ať už někdo vynalezne novou škatuli pro muziku, kterou si po svém jedou svérázníci typu XII Alfonso, Armelle LC, Craig Fortnam nebo tato specialita otce a syna McDadeových z anglického Bradfordu. Když do jazzu švihali epesní střelci Miles či Herbie rockovou elektrickou psychedelii, to byla rychlovka – prostě jazzrock. Když se jim rockeři zapeklitě větvenými písněmi cpali na jejich rozorané poloimpro políčko, hodila se předpona prog nebo art. V devadesátkách si plno (prog)rockerů mohutně mastilo péra, ehm, nástroje, jakože to zvládají přinejmenším jako ti umělci jazzmani, tak šupem neo-prog. Zadumaní výtečníci povětšinou levým anarcho-marx-ismem oblouznění vyhlásili rovnou Rock in Opposition, spektrum hypnojasnozřivců kraut a zeuhl, případně místopisně canterbury etc. Nu, co s tím zbytkem nezařaditelných? Pořád popisovat po kouskách jejich díla: tu rock, tu jazz i pop, tu zeuhl, nebo snad electro-jamtronica pokřížená dávnou klasikou i šantánem?    

Z výše popsaného vlivově mnohé pasuje nejen na tuhle prosincovou dvojku, ale i na debut Grak (2014). Vemte trychtýř, zapněte mixér a zvolna doň vsouvejte, vlévejte, vsypávejte řečené ingredience. Pan Kevin McDade (kytary, basa, mandolína, klavír/cembalo/klávesy, bodhrán, zpěv) vyrostl z hippie volnovšemožné doby na poslechu alb Gong, Neila Younga, Soft Machine i elektrickém vícehlasém folku a mladý pan Bruce McDade, nadějný rockový kytarista, skladatel, programátor a psytrance DJ se kupodivu velmi rozvážně vrhli do boje, respektive muziky. Na zteč přizvali skvělého bubeníka, vokalistku, basáka a houslistu, jehož mladý pán v Quicksilver Spheres výtečně namnožil do smyčcového kvartetu a v Blue až ke zvuku symfonického tělesa. Z vokalistky zas v In the Temple stvořil velebný andělský chór. Řízně to rocková věc s dominantní (poly)rytmikou, sadou svižných jazzy trubačů a dechových medievalistů i (bicí!) zvonkohrou zde v mezihrách safra ukáže, jakým je Kevin klavírním virtuózem. Otec, syn, posádka. Duch je uvnitř.