Skip to content

Autor: Petr Procházka

Fantastic Negrito: Alive!

By Petr Procházka

Když před osmi lety rozdupal Blues Alive v Šumperku, měl doma jen jednu Grammy za první album The Last Days of Oakland (2016). Dnes už oprašuje tři – další za dvojku Please Don´t Be Dead (2018) a trojku Have You Lost Your Mind Yet (2020). Pak už zřejmě přišlo akademikům z Grammy fádní předávat stejnému muzikantovi za … Continued

John Greaves: Chansons d´Automne

By Petr Procházka

Legendární velšský skladatel, klavírista, baskytarista a zpěvák byl členem klíčových kapel tzv. canterburské scény jako Henry Cow, Slapp Happy či National Health. Vystupoval a nahrával s Eltonem Deanem, Michaelem Mantlerem, Penguin Café Orchestra, Mikem Oldfieldem, Michael Nyman Bandem, Robertem Wyattem a mnoha dalšími. Složil hudbu k divadelním kusům, ba v nich i minoritně účinkoval coby herec. Po … Continued

Bismut: Matsutake

By Petr Procházka

Název alba je inspirován knihou The Mushroom at the End of the World od Anny Tsing z roku 2015. Matsutake je druh nepoddajné jedlé „houby nesmrtelnosti“, štiplavé lahůdky, kterou nelze vypěstovat. Kniha o mykorhizní propojenosti a přerušení = zničení po věky budované souvstažnosti, když ji vyrveme z prastarého domoviště, jak nás to může vrhnout k nenávratnu a zahubit. … Continued

The Ed Palermo Big Band: Prog vs. Fusion –A War of the Ages

By Petr Procházka

Ed Palermo není typickým lídrem typického big bandu. Nekonvenčním přístupem k jakémukoli repertoáru předčí očekávání, tak (ne)buďte překvapeni, pokud na jeho albech či koncertech uslyšíte Franka Zappu, Todda Rundgrena, The Police, Yes, Johna Coltranea nebo Pata Methenyho spolu s jeho vlastními rozverně bujnými a zvraty plnými skladbami. Gil Evans kdysi řekl „Používal instrumentaci tradičního big … Continued

Album měsíce: Gary Husband: Postcards from the Past

By Petr Procházka

Bubeník, klávesák, ba i výborný kytarista a skladatel je fenoménem v (nejen) současném jazzu, rocku i rozmanitých experimentech. Po velkou část takřka padesátileté kariéry působil navenek spíše jako hudebník pro hudebníky, někdo, kdo byl více ceněn za práci s ostatními než vlastními vystoupeními a autorskými skladbami. To se před časem naštěstí začalo měnit a Gary Husband … Continued

Nankai Trio: Antarctica

By Petr Procházka

Tohle není jen debut, ale proudový motor maskovaný za jazz-rock svištící s laserovou přesností džunglí, bez ohledu na vaši kardiovaskulární stabilitu. Ledva po minutě úvodní Battle on Southern Sea vám docvakne, že nejde o zdvořilou fusion. Tahle věc vybuchuje, šílí, bouří, a na dnešní dobu zcela nezvykle z té energie zafejduje do ticha. Kytarista Shoya Kitagawa jako … Continued

Peter Daltrey: The Life and Times of Blue Larry and the Huguenot Kid

By Petr Procházka

Letos osmdesátiletý (*25. března 1946) Peter Daltrey je poslední roky neunavitelně tvořivě plodivý. A co důležitější – sám ke svým písním soudný. Nic není zbytečný balast. Během posledních tří let je The Life and Times of Blue Larry and the Huguenot Kid čtvrtým plnohodnotným studiovým počinem, dokonce ve stopáži regulérního dvojalba. Budeme-li počítat i desky s jeho … Continued

Afenginn: Movements I

By Petr Procházka

Možná víc než s melodií si na téhle věci pohrávají s rytmy. Opožděné, dozvučné právě v harmonických nástrojích, jakoby zakopávající přes sebe a setkávající se až kdesi daleko, někde pod vlnkami, spíš šumem stvořeného smyčcového kvarteta, i klavírní minimalismus je poněkud „od rytmu“, než vplyne jednoduché bušení basového bubnu po šamanském smyslu od věků kopírovaně … Continued

Itʼs Never Over, Jeff Buckley

By Petr Procházka

Po světové první veřejné projekci na festivalu Sundance koncem ledna 2025 bylo dlouhé ticho. Paralyzované ticho z ohromení ve tmě zdejšího největšího kinosálu pro 600 diváků. Až snad po minutě absolutního ticha, když světla na stěnách sálu pomalu vzlínala a jako slunce za rozbřesku živé tvory probírá z uhranutí spánku s nejživějšími sny k životu, vstávali z baldachýnových sedaček tvorové lidští-diváci, … Continued

Audoynaud: Hyperboréen

By Petr Procházka

Nevíš nic. Jen posloucháš. Nerozumíš francouzsky. Jen posloucháš. První dvě písně jsou písně (Lisière a Iris). Baladické, s mnoha slovy, básnivé. Šansóny. Vciťuješ, že snad zimnochmurné, v chalupě s ohněm praskajícím v kamnech uzavřené, vlídně zahřáté. Na okno zvenku škrábe kocour drápky, dechem rozpouští klikyháky námrazy ze skla. To do písně nepatří/patří? Probere tě. Skřípavé drápání, kroužky jeho dechu … Continued