Struktura města je organická jako shluk propletených vláken. Podobá se neuronové síti či ji lze přirovnat k neviditelnému podhoubí lesa. Metafora mi vytanula na mysli v roce 2002, kdy rozbahněná Vltava zalila pražský Karlín. První, co na kalných usazeninách opět vyrostlo, byla svítivě zelená fasáda pivnice U Fandy. Připomínala možná trochu jedovatou, ale živoucí houbu. V … Continued

Text: Jiří Hnilica Ve francouzském uměleckém prostoru existuje celá řada neviditelných siločar, jež tenkými linkami spojují místa zvoucí k nalezení. Některé spojnice vznikaly v minulosti a jejich přímočarost se vytratila až časem. Jiné si můžeme představovat, věřit, že existují, a vytvářet si tak vlastní osnovu francouzské krajiny umění. Jednu vyšlapanou uměleckou pěšinu lze dodnes nalézt … Continued

Z monitoru na mě svítí fotografie z roku 1930. V kravatách a kvádrech na mě upřenými pohledy hledí Tristan Tzara, Paul Éluard, André Breton, Hans Arp, Salvador Dalí, Yves Tanguy, Max Ernst, René Crevel a Man Ray. Sekce komentářů pod fotkou mě pobaví: Panteon surrealismu! Tolik talentu! Cool kluci, krásná fotka! Čtyři desítky pochvalných výkřiků, … Continued

„Fotoaparát má oko, které vidí způsobem, kterým lidské nedokáže.“ László Moholy-Nagy, Malerei, Fotografie, Film, 1925 Pro fotografii jako médium jsou dvacátá a třicátá léta 20. století (tedy doba vzniku i internalizace surrealistického hnutí) mimořádně důležitým obdobím. Fotografie přestává být definitivně divem 19. století a zejména po první světové válce se jako nástroj stává běžnou součástí … Continued

Fenomén akčního umění v Čechách se zdál být historiky umění už poměrně dobře zmapován. V kontextu východních Čech však zelo ještě několik neznámých. Ty byly veřejnosti přestaveny díky kolektivní monografii Milana Langera a v rámci loňské výstavy v GMU v Hradci Králové, kde se objevily zatím nezveřejněné dokumentace z jeho akcí. K dokreslení atmosféry jsem vyzpovídal i Petra Vyšohlída, který byl … Continued