By Radim Kopáč
Ještě do konce července běží v Praze a Plzni dvě výstavy, o kterých se hojně mluví, potažmo píše – ale to podstatné jako by se v dosavadní reflexi ještě neřeklo. V Císařské konírně Pražského hradu vystavuje Růžena Zátková, plzeňská Výstavní síň „13“ hostí Marii Galimberti-Provázkovou. Ty dámy mají k sobě blízko nejen generačně (Zátková se … Continued
By Radim Kopáč
Jiří Dědeček prohrábl v roce svých osmapadesátin archiv a vytáhl na světlo konvolut básní z let 1971–78, které napsal jednak „z přetlaku testosteronu“, jednak „z mladické nerozvážnosti“; několik čísel připojil v letech 2000–07 (prý „z vrozené hravosti po operaci prostaty“). Název Slizské písně (knihu vydal pražský Galén) měl snad případnému čtenáři vyjevit, o co poběží. … Continued
By Radim Kopáč
Ozdobit ho posmrtně přívlastky jako „originální myslitel“, „vytříbený kritický duch“, „intelektuál v pravém slova smyslu“? Raději ne. Na to si jeden Zdeňka Vašíčka (20. květen 1933–13. duben 2011) příliš vážil. VLASTNÍMI SLOVY Pohyboval se vždycky napříč: dějinami, současností, kulturami, společností, jazyky. Narodil se v Brně, vystudoval v Praze, kariéru „udělal“ na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži; publikoval … Continued
By Radim Kopáč
Ačkoli Češi nemají slovenštinu dvakrát v lásce a čtou v někdejším bratrském jazyce neradi, vsadil čtyřiatřicátý svazek edice Fototorst právě na tuhle kartu. Průvodní studii k monografii Petera Župníka napsala Lucia L. Fišerová, podle slov na obálce „historička umenia, nezávislá kurátorka a kritička fotografie“. Byla to ze strany nakladatele víc než dobrá volba: Fišerové text … Continued
By Radim Kopáč
Když jsem s ním mluvil poprvé, a naposledy, bylo mu „z některých věcí […] skutečně smutno“. Hovořil čistě, upřímně, nekašírovaně: „…já skoro nemohu chodit, velmi špatně vidím, čtu jen s velkými obtížemi. Chátrání začalo už dávno, začal jsem stárnout o patnáct let dřív, než se sluší.“ Nazvali jsme po tom „smutku“ rozhovor, první a poslední, … Continued
By Radim Kopáč
Erotická literatura se nešířila pokoutně jenom za první republiky: aktuálně to dokazuje čtyřiaosmdesátistránková „sprostopohádka“ Honza a čert, kterou zveršoval Pavel Vrána a ilustroval Pavel Skalník. Vyšla letos, zřejmě pouze pro sběratele, jako limitovaná edice, a dostala se ke mně trochu záhadně: ve žluté krabici od kravaty. A na vševědoucím internetu o ní není zmínka. Ani … Continued
By Radim Kopáč
V literatuře je solitérem, kniha pro něj není zboží, ale artefakt, za nějž je třeba nést odpovědnost od začátku do konce. Vydal vlastním nákladem tři prózy: Malý bůh (2004, 2008), Panáčci (2009) a Destine, s. r. o. (2010). Co titul, to jiný žánr, jiná poetika, jiné téma, jinak modelovaní hrdinové, jiný čas a jiný prostor. … Continued
By Radim Kopáč
Ockeghem, Beethoven, Verdi, Schönberg, Webern. Stockhausen, Boulez, Maderna, Xenakis, Cage. Tak by mohly vypadat vertikální a horizontální řady uměleckých i lidských příbuzností, vlivů a inspirac italského skladatele Luigiho Nona (1924–1990). Bývá řazen k avantgardistům, dodekafonikům, serialistům, autorům aleatorní, elektronické a experimentální hudby. Jeho čtyřicetiminutové Fragmente-Stille, an Diotima, napsané na přelomu let 1979 a 1980 pro … Continued
By Radim Kopáč
Obálka komiksového alba Petra Korunky (1980), které vydal pražský Labyrint, klame tělem: jednak je vyvedená v barvách, jednak svým námětem (dvojicí zahloubaných biomechanoidů, kterým není vidět do tváře) připomene vynikající práce Adolfa Lachmana. Ovšem s tím, že Korunka je ve svém výrazu spíše ,primitivem‘, zatímco Lachman spíše ,akademikem‘. Surovost a neumětelství plus tlumená barevnost toho … Continued
By Radim Kopáč
Divný název, POVÍSNĚ (Black Point, 2010, 52:48). A k tomu stejně divná koláž Davida Vávry na obálce: ,surově‘ poskládaný obrázek vlakového vagonu, v němž se kromě zamilovaného kovboje, černovlásky z plakátu a muže klimbajícího nad novinami veze taky vybělený kostlivec. Co z toho symbolického třesku vyvodit? Jakou produkci čekat? Naštěstí na zadní straně obalu je … Continued