Za léta muzicírování s filmaři skladatel projde lecjakými požadavky a nátlaky přibodobnit emoci záměru režiséra, naučí se tyhle divné pavouky chápat, občas i nutně přitakávat producentům a sem tam těm byznysmenům skousnout jejich slovní variaci na představu o hudbě. Elfman s tím umí brilantně zacházet, prolínat styly a přitom si uchovat jedinečný rukopis. A daří se královsky, na … Continued
Debut 1001 Autunni (2018) byl svérázně projasněnějším alter egem složité temnoty Yugen (čtyři alba 2006–2016). Aby ne, od roku 2005 byl Paolo „Ske“ Botta klávesákem téhle italské avantgardní multibandy na vlivové bázi od Stravinského přes Zappu po třeba Univers Zero, a jejím veledůležitým stavebním/tvůrčím článkem. Zároveň jel progrockovou cestou s Not a Good Sign (tři … Continued
V roce 1973 se klávesista i na vše dující Dave Newhouse a basista/kytarista Billy Swann, rozčarovaní ze stavu americké rockové hudby, rozhodli založit skupinu. Osídlili statek nazvaný Buba Flirf u Gaithersburgu v Marylandu na východním pobřeží USA a coby inspiraci pojali v Anglii právě vyhřeznuvší canterburskou scénu (Soft Machine, Henry Cow atp.). Rok nato se přidal jazzem … Continued
Odkud v týhle době?! (Jazzy)funk je nejzřetelnější sice jen v úvodní Where the Streets Have Names, ale z podzemních pramenů vyvěrá v každém z osmi tracků. Pravda, někde jen lenivý čůrek, lze-li vůbec možno zvolit eufemismus k jinak chrleně energetickému hudbení. Časoprostor Kde ulice měly jména si při té valbě velesnadno doplníte sami. Od konce devadesátých let do motoru SchizofrantiK vybíral … Continued
Agressif na úvod je fakt vostrá valba. Naskočila mi evokace nejtvrdší sedmdesátkové éry King Crimson s vrcholem alba Red (1974). Následná Charlotte va dans la forêt et ramasse des fraises (Šarlota jde do lesa a sbírá jahody) mě pastorálním, až klasicistně jazzovým vyprávěním usadila zpátky mimo očekávanou „crimsonovinu“. Le Bruit des Dofs je kooperace tří hudebníků … Continued
Jeho ryze country desku Train to Oklahoma (2018) jsem slyšel nejdřív a kupodivu mě to neodradilo. Ty country písničky by mi asi nevadily na dlouhých štrekách prériemi za rachotu motoru auta z levné půjčovny. Tedy jel jsem dál a ten chlapík s albínským vousem mě absolutně uhranul následnou a od podlahy úplně onačejší deskou Lost in Oddball … Continued
Žádný plán. Hodně hudby v hlavě a přenos impulzů skrze klaviaturu na harddisk. Segmenty nahrávek chtěl prý navázat na atmo-ambientní koláže alba Planets + Persona (2017) a seriálních EPs Variants 1.–5. (2017–18). Zeměkoule ochromena. Víme čím. Cosi mezi spánkem a polobděním, když obranný mechanismus těla vypne v nárazu bolesti vědomí, kdy mozek je v nanejvýš vypjatém … Continued
Komu se před dvaceti lety podařilo zažít během dne beznadějně vyprodaný koncert téhle stylové amébky v pražské Akropoli, musela se mu ta jízda vpéct do paměti jako cejch. Praha to tehdy chytila přesně – živé dvojalbum So Much Shouting, So Much Laughter z následného roku je tou nejlepší esencí toho, co DiFranco dovede jak intimně, tak s našlapanou … Continued
„To, co dělám, je spíš věcí bezprostředního okamžiku: vylezeš na jeviště a zpíváš – okamžitě se ti to vrací. Není to jako psaní knihy nebo dokonce i natáčení desky… To, co dělám, je tak bezprostřední, že se tím pro mě mění jak charakter, tak koncept umění.“ (Bob Dylan, 1981) Málokdy býval Bobem Dylanem, skoro vůbec … Continued
V létě to bude čtyřicet let od založení Sundance Institutu, který se zrodil z tohoto festivalu. Je konec ledna, proto si tento úvodní večer oblečte slavnostní ponožky, uvařte hrnec silné kávy, zhasněte světlo v pokoji a u obrazovky žasněte, nebo se naštvěte, prostě zažívejte naše společné představení. Inspirujme se krédem zakladatele Roberta Redforda i prvního … Continued