I přes hodně ujetý obal se nenechte odradit. Sice jsem taky znejistěl, ale naštěstí už dlouho znám skvělou chilskou experimentální legendu moderního elektrického zappistického (nejen) jazzu Fulano, z jejíž líhně vyšel skladatel, multisaxofonista a hráč na dechy všelikých zvukových rozsahů i barev Cristián Crisosto. Ten měl už zkraje 80. let krátce fungující prototyp Media Banda, se … Continued
Intro prorůstá hlínou, buňka buňkou, dere se, vlákny plazí, minutu v našem čase, Dawn maličko, minimaličko za rozbřesku vysílá buňky do okolí, podává zprávy ke Komorebi s dominancí smyčců, japonský výraz pro étericky prchavý tanec živých stínů, pohybu stromů tvořený souhrou větru a slunečního světla. Jen neznatelný kousek nad tím, co dělí kořeny a rostlinu/strom/bytost od nejintimnější … Continued
Workman má pověst velmi žádaného sidemana (mj. legendární bubeník Tony Williams, Sting, Beck, Frank Black, Norah Jones, Todd Rundgren aj.) a skladatele filmové hudby (třeba Superbad, Forgetting Sarah Marshall nebo Yes Man). Oproti očekávání však není typickým kytarovým virtuózem, který se prohání po hmatníku a oslňuje nečekanými zvraty. Místo toho na jeho čtyřech sólových albech, … Continued
Anglický skladatel, (nejen) kytarista, zpěvák a dirigent Craig Fortnam si po dvě desetiletí budoval osobitý styl. Jednak s North Sea Radio Orchestra (NSRO), amébně čítajícím až dvacet muzikantů v jakési postmoderní fúzi komorní hudby, minimalismu, starobritského folklóru a canterburské psychedelie na pěti albových skvostech z let 2006–2019, druhak s hudebně i formálně svobodnějším písničkářským duem Arch Garrison (kytara a … Continued
Za léta muzicírování s filmaři skladatel projde lecjakými požadavky a nátlaky přibodobnit emoci záměru režiséra, naučí se tyhle divné pavouky chápat, občas i nutně přitakávat producentům a sem tam těm byznysmenům skousnout jejich slovní variaci na představu o hudbě. Elfman s tím umí brilantně zacházet, prolínat styly a přitom si uchovat jedinečný rukopis. A daří se královsky, na … Continued
Debut 1001 Autunni (2018) byl svérázně projasněnějším alter egem složité temnoty Yugen (čtyři alba 2006–2016). Aby ne, od roku 2005 byl Paolo „Ske“ Botta klávesákem téhle italské avantgardní multibandy na vlivové bázi od Stravinského přes Zappu po třeba Univers Zero, a jejím veledůležitým stavebním/tvůrčím článkem. Zároveň jel progrockovou cestou s Not a Good Sign (tři … Continued
V roce 1973 se klávesista i na vše dující Dave Newhouse a basista/kytarista Billy Swann, rozčarovaní ze stavu americké rockové hudby, rozhodli založit skupinu. Osídlili statek nazvaný Buba Flirf u Gaithersburgu v Marylandu na východním pobřeží USA a coby inspiraci pojali v Anglii právě vyhřeznuvší canterburskou scénu (Soft Machine, Henry Cow atp.). Rok nato se přidal jazzem … Continued
Odkud v týhle době?! (Jazzy)funk je nejzřetelnější sice jen v úvodní Where the Streets Have Names, ale z podzemních pramenů vyvěrá v každém z osmi tracků. Pravda, někde jen lenivý čůrek, lze-li vůbec možno zvolit eufemismus k jinak chrleně energetickému hudbení. Časoprostor Kde ulice měly jména si při té valbě velesnadno doplníte sami. Od konce devadesátých let do motoru SchizofrantiK vybíral … Continued
Agressif na úvod je fakt vostrá valba. Naskočila mi evokace nejtvrdší sedmdesátkové éry King Crimson s vrcholem alba Red (1974). Následná Charlotte va dans la forêt et ramasse des fraises (Šarlota jde do lesa a sbírá jahody) mě pastorálním, až klasicistně jazzovým vyprávěním usadila zpátky mimo očekávanou „crimsonovinu“. Le Bruit des Dofs je kooperace tří hudebníků … Continued
Jeho ryze country desku Train to Oklahoma (2018) jsem slyšel nejdřív a kupodivu mě to neodradilo. Ty country písničky by mi asi nevadily na dlouhých štrekách prériemi za rachotu motoru auta z levné půjčovny. Tedy jel jsem dál a ten chlapík s albínským vousem mě absolutně uhranul následnou a od podlahy úplně onačejší deskou Lost in Oddball … Continued