Ono se řekne improvizační deska, na které pocitově provázaní a zkušeně naslouchající hudebníci reagují jeden na druhého. Ale točte ji za epidemie čínské chřipajzny, když je půlka kvarteta japonská, půlka francouzská, hostující elektronická čarodějka Ikue Mori sídlí v New Yorku a hranice jsou zavřené. Když je ovšem za projektem tak intuitivní pianistka jako Satoko Fujii, první … Continued
Lucie Páchová patří k nejzajímavějším osobnostem, které můžete na zdejší hudební či spíš „zvukové a multimediální“ scéně potkat. Má vážně neobvyklé nápady. Opravdu experimentuje, aniž by se považovala za „experimentátorku“. Je v tom spíš extrémní lidská zvídavost a kus hravosti. Ale kdykoliv vám její přístup k tvorbě začne připadat aleatorický, chaotický či dokonce naivistický, zjistíte, že je za … Continued
Je dobré slavit výročí. Ralph Towner vydal první album pro sólovou kytaru Diary v roce 1973. Průběžně se k sólovým nahrávkám vracel (Solo Concert 1979, Ana 1997, Anthem 2001, Time Line 2006, My Foolisth Heart 2017) a ani po půl století svoji invenci v rámci náročného formátu nevyčerpal. S odzbrojující upřímností prozradil jeden z důvodů, proč se mu to povedlo. … Continued
Název alba jako kdyby naznačoval inspiraci skandinávským jazzem, leč není tomu tak. Byť titulní balada Fjordy jistou severskou snivost nepostrádá. Jde spíše o konzervativní, ovšem veskrze příjemný post-bop/mainstream/straight-ahead jazz. Vyhýbající se standardům, zato s chytlavými autorskými motivy, ze kterých se dá při improvizacích vycházet stejně vzletně jako z oněch standardů. A čert vem, že třeba v tématu … Continued
Koncerty a nahrávky ansámblu Musica Antiqua Praha v 80. a 90. letech představovaly pro posluchače, už jaksi nenadšeného vydrezírovaným stereotypním omíláním „vážnohudbého mainstreamu“, skutečné zjevení. Po staletí neslyšená, přitom fascinující díla staré hudby, příjemně dráždivě nezvyklé ladění (dobové nerovnoměrné temperování se postaralo také o vítané pauzy k rozjímání, když pan kapelník Klikar musel mezi skladbami přeladit varhanní … Continued
Není asi třeba obhajovat smysluplnost živáků, i když znám i jejich zapřísáhlé odpůrce. Tak aspoň jednu „polopatu“ na úvod: Je v řádu věcí, že se studiová podoba tvorby písničkáře liší od živého provedení, ale stejně tak je pochopitelné, chtějí-li si příznivci poslechnout i doma z desky písně tak, jak je znají z koncertů. Ostatně Linhartovi se to osvědčilo … Continued
Homunkulus má „navazovat na téma hledání identity osobnosti v současném světě a dovršovat triptych alb Město a Potom“. Mezi vykreslením druhé a třetí části výjevu ovšem proběhl další důkladný vývoj „malíře“. Po stránce aranžmá jsou písně záměrně úspornější, ne tak nástrojově bohaté, bližší bluesovým základům. Za mě ještě autentičtější než skladby na desce Potom, s tím, že … Continued
Skladatelský maraton, kdy maestro Zorn v březnu až květnu 2015 vychrlil 300 kusů bagatel, by mohl působit poněkud poťapaně. Proč soutěžit v rychlosti komponování a kvantitě skladeb. Dokazovat cosi sobě, okolí? Jenže Zornovi šlo jistě o něco jiného. Nejen o rozhodnutí neplýtvat časem života na nic jiného než na tvorbu. Zjevně se snažil odblokovat schopnosti mozku vybičovaným … Continued
Navzdory faktu, že nám Marie Puttnerová přeje názvem alba hebrejsky „Dobrou noc“, nenabízí idylickou uspávanku. Byť jedním z témat písní dvojnásobné mámy je i vztah matky a dětí, a i na tu ukolébavku nakonec dojde. Hudba naopak provokuje k napjaté pozornosti, kvůli které, míněno v tom nejlepším smyslu, nebudeme moci usnout. Zpěvačka ostatně vysvětlila, že ono „dobrou noc“ … Continued
Saxofonista a skladatel Kenny Garrett patří do exkluzivního klubu hráčů, kteří vystupovali a natáčeli desky se samotným Milesem Davisem. Už to z něj dělá jazzovou osobnost, třeba jen díky úvaze, že „Geniální kiksař“ by se s neumětelem nezahazoval. Nicméně přesvědčivým důkazem Garrettova talentu jsou jeho vlastní alba, kterých vydal od roku 1985 téměř dvě desítky. Včetně majstrštyků … Continued