Kamil Krůta je nesporně zajímavá osobnost, a nejen proto, že ještě za komunistů shodil Gottwaldovu sochu v Teplicích. Hrál v FBP, pravda, až v těch powankovských, i v Už jsme doma, ale hlavně spolupracoval s Lydií Lunch i saxofonistou Stooges Steveem Mackayem. Už proto nová deska jeho vlastního dlouholetého psychedelicko-undergroundově-alternativního projektu Koonda Holaa vzbuzuje oprávněný … Continued
Petr Kofroně mnozí znají jako dirigenta orchestru Agon, který se soustředí na soudobou hudbu, ale také s ním stál u nahrávání programů Plastiků s doprovodem orchestru i za orchestrální podobou písní Psích vojáků. Jeho záběr je však mnohem širší. Nastudoval například minimalistické opery Philipa Glasse Pád domu Usherů a Kráska a zvíře. V letech 1996 … Continued
Improvizace jako represe paměti Šedesátiletý Marc Ribot patří k nejosobitějším kytaristům s velmi širokým záběrem. Pravidelně doprovází Toma Waitse, ale věnuje se i čisté improvizaci, experimentuje jako lidé z okolí Johna Zorna, ale také se věnuje latinskoamerické a karibské hudbě. Jak široce je Ribot rozpažen ukázalo i jeho březnové sólové vystoupení v Paláci Akropolis. Úvod … Continued
Kytarista Joe Karafiát patří od počátku devadesátých let k důležitým postavám tuzemské rockové a undergroundové scény. Klíčové je zejména jeho působení v Plasticích a v Garage. Trochu v pozadí už zůstává jeho sólová tvorba. Joe Carnation Band sice nabízel slušný rock, ale nijak překvapivý. Až letošní výběr 1985–2015 ukazuje naplno Karafiátovy kvality. Ze svých desek … Continued
Uvést v Národním divadle, byť na Nové scéně, operu na motivy rozhlasové rodinky Tlučhořových, ukazuje, že současnému vedení nechybí odvaha. Už samotná idea převést do opery rozhlasovou hru je neobvyklá, navíc v případě tak specifického útvaru, jakým jsou živé improvizace Oldřicha Kaisera s Jiřím Lábusem, kteří ztvárňují všechny postavy. To je doslova olbřímí úkol, jehož … Continued
Tuzemští noisenici Napalmed po celou svou kariéru pravidelně spolupracovali se spřízněnými zahraničními soubory, zejména s japonskými, i když doby, kdy vydávali mezinárodní samplery Anomalous Silencer už dávno patří minulosti. Ve vydávání split alb však neustali. To zatím poslední vzniklo ve spolupráci s Japoncem Kimihidem Kusafukem, známým jako K2, který se specializuje na syrový noise. Drží … Continued
Přední představitelka crossoveru pohybující se mezi minimalismem a rockem, newyorská cellistka Maya Beiser, patří k umělcům, kteří posouvají hranice propojení živé interpretace s elektronikou. Loni se představila v Praze v sólovém vystoupení za doprovodu předem natočených záznamů dalších cellových partů a videí. Spoluzakladatelka souboru Bang On A Can All-Stars spolupracovala s širokou paletou umělců od … Continued
Posádková hudba Marného Slávy představovala na tuzemské undergroundové scéně výjimečný zjev. Nebyla přímo spojena se spřízněnými kapelami, protože vznikl až v osmdesátých letech na Valašsku, takže zastávala podobné postoje, ale hudebně se lišila, což bylo s lety stále zřetelnější. Její písně nestály na opakujícím se ostinátu basy, byly mnohem komplikovanější, projevoval se v nich ohlas progresivního … Continued
Vystoupení legendárního pianisty Ahmada Jamala (jméno si Frederick Russell Jones změnil, když v roce 1950 konvertoval k islámu) patřilo k překvapením posledních Strun podzimu. Jazzového pianistu při vytváření vlastního pojetí post bopu, jež tolik inspirovalo Milese Davise, hodně ovlivnil cool jazz a africká rytmická tradice. Navzdory svému věku nabídl mimořádně energický projev, ve kterém akcentoval … Continued
Na začátku února v Praze vystoupil přední představitel potemnělé ambientní hudby a zvukových koláží, Mexičan MURCOF. Ze zvuků a šumů budoval vznosné konstrukce skoro až chrámové působivosti, které si však vždy zachovávaly potemnělou soumračnou atmosféru. Fernando Corona, jak zní Murcofovo pravé jméno, ale má mnohem širší záběr, než ukázal v Akropoli. Začínal s progresivním rockem … Continued