Americký saxofonista a trumpetista Joe McPhee, který loni v listopadu oslavil osmdesátku, se u nás osobně představil o dva roky dříve v pardubickém Divadle 29 coby host DKV Tria. V té době mělo za sebou prvních pár koncertů i jeho trio s britským kontrabasistou Johnem Edwardsem (ten za svou kariéru hrál opravdu s kdekým včetně Evana Parkera, Johna Butchera, … Continued

Skrol patřili k nejvýznamnějším představitelům tuzemské industriální scény přelomu tisíciletí. Neměli sice baterie želez jako Paprsky ing. Garina, ani nekoketovali s hlukovými stěnami jako VO.I.D, ale jejich temné kompozice ovlivněné symfonickou hudbou byly neméně působivé. Na konci loňského roku se po sedmi letech připomněli novým albem Eschaton vydaným na Ukrajině. Nepřináší žádný výrazný zlom, drží se svého … Continued

Fungují více než tři dekády, na svém kontě mají více než desítku alb. Jednu jejich skladbu vybrala za oficiální budíček NASA pro kosmonauty mise STS-124 a chválu schytávají průběžně od kolegů od GusGus po Sufjana Stevense. Přesto se o jejich existenci na evropském kontinentu doposavad příliš nevědělo. Trio The Innocence Mission z pennsylvánského Lancasteru postavené … Continued

Domácí dark folkoví Nemuer v posledních dvou letech nešetří aktivitou. Vedle četných koncertů na podzim vydali nové, už čtvrté řadové album. Michael Zann a jeho spoluhráči připravili k vydání kolekci písní, která se pouští při hledání starých kultur do jiných končin. Zatímco předchozí deska byla plná inspirací ze starověkého Babylonu, tentokrát se pozornost kapely obrací … Continued

Další díl ediční řady Malovaná truhla věnoval dramaturg Milan Páleš fenoménu moravských písní „zlidovělých, nebo záměrně autory nepřiznaných“. Vybíral jak ze „skvostů moravského folkloru, o kterých se řadu let nevědělo, že autor stále žije“, tak z nahrávek hudby stylizované, „směřující od folkloru k world music“. Řekneme si možná, proč v prvním případě písní zlidovělých autora vůbec stopovat a … Continued

Je zajímavé sledovat, jak si kdo představuje Ódu na radost. Pro Jeffa Tweedyho, autora repertoáru Wilco, jde o onu „optimističtější“ a „veselejší“ část jeho typických úvah o smrtelnosti, psychických útrapách a smutku z nacionalistické politiky i válkami neustále zmítaného světa. Což v Tweedyho případě není ironie, on to takhle prostě cítí a poctivě se snaží najít v okolním … Continued