Leo Feigin prostřídává na svém labelu experimentálnější formace (nikoli ad absurdum) s tradičnějšími (nikoli obvyklými). K těm druhým spíše náleží Red Carpet švýcarského skladatele, trumpetisty a křídlovkáře Christofa Mahniga, kterého tu přítulně obskakují Laurent Méteau s obsažnou kytarou, Rafael Jerjen se sytě po(z)držující basou a Emanuel Künzi s roklepnými bicími (= Abmahnung). Devět dělně rozvíjených titulů (jako Erst die Arbeit, dann … Continued

Dívčí, resp. dnes už dospěle dámská hluková sešlost L7 konečně dovršila reunion, ohlášený v roce 2014, řadovým albem. Prvním po dvou dekádách od titulu Slap-Happy (1999). Už dříve sice čtveřice potvrdila novou tvůrčí existenci – tedy nejen sympatickou koncertní recyklaci – nealbovými singly Dispatch From Mar-a-Lago (2017), kde se s typickou „křehkostí“ skelné vaty vyjádřila k fenoménu Donald … Continued

Když před osmi lety vyšla deska IQ+1 Tváří tvář, působila svým spojením improvizovaným melodií, abstraktního ambientu a útržků slov a ruchů podmalovaných analogovou elektronikou jako zjevení. Cello, housle i trubka byly efektované. Spojení tak různorodých muzikantů, jako jsou cellista Miroslav Posejpal a trumpetista Petr Vrba, anebo hráč na syntezátory Michal Zbořil a houslistka Jana Kneschke … Continued

Už delší dobu sledujeme, jak sympaticky zarputile odkrývá africkou stopu v americké hudbě. Teď Rhiannon její otisk nachází v Evropě. Za všechno vlastně může Shakespeare: se sicilským multiinstrumentalistou Francesco Turrisim v Nashvillu živě doprovázeli baletní představení Lucy Negro Redux, vycházející z knihy Caroline Randall Williams a teze, že básníkovy sonety o Dark Lady mají předobraz … Continued

Jiří Mazánek, Vlastislav Matoušek, Vlastimil Marek – to jsou už zapomínaná jména věrozvěstů world music z časů, kdy tento pojem ještě neexistoval. A své vlastní cesty k uchopení orientální hudby, její polyrytmie, hledali ještě jako amatérští hudebníci alternativní scény sedmdesátých let. Každý od těch časů, kdy jejich koncerty také bývaly součástí Pražských jazzových dnů Jazzové sekce, ušel … Continued

Byl to dobrý koncert. Ačkoliv chvilkami poněkud posmutnělý, protože vedle neodolatelné veselé přítomnosti autentické esence afrobeatu a highlife se dostavil i „ten Němec, co mi schovává věci“. Když u nás hrál Orlando Julius (ročník 1943) před necelým rokem ve Stromovce na festivalu Respect, ve výborné formě skoro řádil na pódiu, pouštěl se do „soubojů“ s ostatními … Continued