„Hlasitý rozhovor s Brionem o tom, kdo je a kdo není rodákem z téhle planety. Bavíme se v kavárně nad kávou. Vzhlédnu od stolu a vidím velmi bledého mladíka, pijícího ze sklenice. Vypadá mrtvolně a já si uvědomuji, že v jistém ohledu působí jako figurína. Trochu jak z Hopperova obrazu. Následně formuluji velice jasnou větu … Continued
Barva, vržená proti plátnu, ať už se jedná o rozčilené gesto malíře, jemuž se nedaří ztvárnit svou představu a chce v návalu zlosti či beznaděje obraz poskvrnit kaňkou, o kýženou manifestaci volnosti či naopak o domnělé vyjádření pocitů, v sobě nese malé dědictví velkého třesku. Počátek, o jehož vlastní minulosti (či ještě lépe před jehož … Continued
Obrazů Martina Kuriše (narozeného 1973 v Kutné Hoře) si cením z důvodu, pro který si Gertrude Steinová zhruba před sto lety cenila první kubistická plátna Pabla Picassa: rád se na ně dívám. A rád se k nim vracím jak pro další a nové příběhy, které se v nich jakoby samospádem otvírají s nejbanálnějším detailem, tak … Continued
Národní galerie v Praze připravila ve Veletržním paláci mezinárodní přehlídku současného výtvarného umění, trvající do 14. září. Prezidentem letošního trienále, které navazuje n a předchozí dvě pražské bienále konané v letech 2003 a 2005, se stal opět generální ředitel hostící instituce Milan Knížák. Podtitul výstavy Re-reading the Future (Opětovné čtení budoucnosti – oficiální překlad bohužel … Continued
Mezi českými výtvarníky druhé poloviny 20. století a současností má Ivo Medek Kopaninský (narozený 1936 v Domažlicích) své zvláštní místo: jeho bohaté dílo je námětově všetečné, proměnlivých technik, různého poetického náboje i výrazu. Své umělecké výstupy realizuje v malbě a zejména v koláži, je však též kreslířem, autorem skulptur a objektů z kovu i ze … Continued
Jméno Ivana Prokopa můžete najít nejčastěji u popisek fotografií z hudebního prostředí – je ostatně také jedním z kmenových fotografů tohoto časopisu. Zároveň se ale dlouhá léta věnuje produkci hudebních nosičů a vůbec je mužem devatera řemesel. Aktuálně o sobě nechává vědět jako autor několika set fotografií výpravné publikace Devět židovských cest (text Jiřina Chrastilová), … Continued
Ačkoli mu v březnu napřesrok bude padesát a mezi malíři své generace už minimálně deset patnáct let náleží mezi ty nejsvébytnější, jeho renomé se šíří spíš pokoutním samopohybem, než by se mu dostávalo náležité medializace. Vystavuje minimálně, zakázkové práce odmítá, o jeho aktivitách mimo oblast výtvarného umění, tj. především o pracích literárních, žánrově rozptýlených mezi … Continued
Výtvarné práce Michala Machata, narozeného v roce 1963 v Praze, dýchají a žijí krásným paradoxem, který lze shrnout do formule: jeho rukopis ctí tradici, ale souběžně se nechává zlákat jejím zpochybněním, ba častokrát negací. Autor si dokáže přivlastnit vnější skutečnost s jistotou akademického malíře, přetáhnout ji do plochy s řemeslnou jistotou a přesností řekněme hollarovského … Continued
Prostějovská rodačka Kateřina Piňosová (1973), od druhé poloviny 90. let usazená v Praze, patří od počátku svého díla mezi ty umělce, kteří jsou schopni svoji tvůrčí myšlenku převést jak do formy slovesné, tak výtvarné. Je tedy básnířkou, byť svoji poezii dosud prezentovala pouze jedinou samostatnou knížkou (Housenka smrtihlava, 2000) – a je rovnocennou kreslířkou, malířkou, … Continued
Jméno amerického fotografa Gregoryho Crewdsona se zabydlelo v českých médiích teprve před několika týdny, až v souvislosti s bohatou retrospektivou, kterou ve svých sálech od konce března do konce května hostí pražská galerie Rudolfinum. Ta se už víc než dekádu zaměřuje – a to právě zejména při výběru fotografických expozic, méně při volbě výstav malířských … Continued
Zda zapsat myšlenku, anebo nakreslit ji? Však kresba zachytí i to, nač nestačí již slova: co Kráčející nesmysl anebo Chaotický řád, co Tučná nevědomost či Štíhlost zatloustlá? Však samokresba, jež jakoby odvíjí se sama, je v okamžiku dílem při vědomí uvolněném, kdy rozumem neřízena tužka sama si kreslí. (Bohumil Nuska: Samokresby, in: Podzimy a jara) … Continued
Zobrazování krajiny v sobě vždy neslo latentní stesk po krajině, lítost nad nepokořitelnou skutečností, že ačkoli se do krajiny vsakují dějiny a krajina jako napnutá miniaturní alegorie světa je po probuzení stále touž, jako včerejšího dne, mládne před našima očima, zatímco my, její archiváři, stále stárneme. Melancholie, detekovatelná v Poussionových arkadických výjevech, obývaných nesmrtelnými, D’Aurevillova … Continued