Dvojice mladíčků Fuck Buttons z anglického Bristolu přichystala po třech letech činnosti pěkně chlupatou nahrávku. Neředěnou desku STREET HORRRSING (All Tomorrow Parties Rec., 2008, 49:38), na níž přemíra elektrické energie vytváří neviditelný povlak statické elektřiny zvedající vlasový porost nic netušícího posluchače do pozoru. Tím nechci říci, že Fuck Buttons hrají punk, který na vytvoření stylového … Continued
Mladá jazzová generace třaskající avantgardními nápady na konci zlatých bigbítových šedesátých let se řadí, jeden po druhém, mezi sedmdesátníky. Jen letošní jaro to postihlo například Carlu Bleyovou (11. 5.) či Charlese Lloyda (15. 3.). Zrovna tito dva naplňují bezezbytku myšlenku prozaika André Mauroise (právě v rok narození jmenovaných se stal členem Francouzské akademie), že stárnutí … Continued
Americké trio Enon už u nás není nikterak neznámé, má tu stabilní okruh příznivců, hrálo tu již několikrát – a další pražský koncert je za dveřmi. Vždy mi na nich byly sympatické takřka chameleónské proměny, s jakými se na pódiu zcela přirozeně přesouvali z uřvaného noise-punku do elektronických zvukových experimentů, a odtud do elektro-popově vstřícné … Continued
Je dobře, že to Jan Brabec nevzdal. S třetím albem KRAJINA MLČÍ (Guerilla, 2008, 51:32) totiž dokázala jeho Domácí kapela prolomit dlouholeté období (často marného) hledání výrazu, znovuzačínání, pokusů a omylů, trvající už od rozchodu sestavy, která natočila minulou desku Jedné noci snil. Nahrávka je to plná podzimních melancholií, poklidné atmosféry a teskných motivů. Nabízí … Continued
Můžete si vymyslet národ. Třebas jednonohý. S očima na mapě, s nutkáním bizarnosti a potřebou domluvit se po celém světě. Napsat o něm knížku a bavit se splétáním nepravděpodobných setkání. Dosadit k fiktivnímu národu hudbu, tak to už je horší. Zůstane -li ovšem všechno na papíře – a bez notových zápisů – dá se spolehnout … Continued
Americký zpěvák a kytarista T Bone Burnett vydal s dvanáctiletým zpožděním hudbu, kterou složil pro představení dramatika Sama Sheparda. CD TOOTH OF CRIME (Nonesuch/ Warner Music, 2008, 39:26) obsahuje deset temných skladeb ze stejnojmenné hry, v níž se známý autor nekonvenčních příběhů rozhodl prozkoumat duši rock’n’rollových hvězd. V Shepardově příběhu je konfrontován zestárlý rocker Hoss … Continued
Vlastně si nemám co stěžovat. V éře hlubinného socialismu jsme si neustále a oprávněně stěžovali, že zdejší hudba není dostatečně dokumentována, což znamená, že bez zvukových konzerv není následujícím generacím zřetelný skutečný pohled na scénu předchůdců, na její tvář všedního dne. Před mladou jazzovou publicistikou setrvává úkol, kterak si sehnat staré černé desky, které tu … Continued
Německý filozof Oswald Spengler kdysi širokou ruskou duši přirovnal k psychologickému chaosu, kde se Bůh pozvolna mění v ďábla. Duši patřící Matičce Rusi, které prý hlavou neporozumíš a musíš jí pouze věřit, což uším bolševismem postižených posluchačů zní dost hrůzostrašně. Obzvlášť s vědomím, že pro ruské cary, natož pro komunistické diktátory, lidský život přece nikdy … Continued
Nizozemská formace Palinckx ohlásila v loňském roce svůj rozpad. Nevedly ji k tomu umělecké rozpory či pocit přešlapování na místě, ale především ekonomické tlaky a zkrátka nemožnost udržet provoz pětičlenné kapely, která si vždy šla vlastní cestou a vůbec neuvažovala o nějakých kompromisech. Zvláštní je, že se jim vlastně asi vedlo lépe, když byla jejich … Continued
Možná v tom bude jen vrozený skepticismus, ale vždycky, když slyším nějakou vynikající desku, jako první mě napadne, jestli se to ostatním bude jevit stejně výjimečně, a hned jako druhá věc pak to, jak si s tak vysoko posazenou laťkou poradí tvůrci příště. OTK vydávají další album po pěti letech od vynikající a všude možně … Continued
Ruská kapela Ole Lukkoye, pojmenovaná podle skandinávského boha spánku a smrti u nás rozhodně není neznámá. Vystoupila mimo jiné v roce 2000 s velkým úspěchem i na festivalu Alternativa. Jejich styl bývá označován jako etno-cosmo trans či dokonce bio-hacking, což souvisí s jejich údajnou schopností propojovat hluboké vrstvy vědomí s racionálním vnímáním a pamětí. Tak … Continued
Brad Mehldau patří k nejvýraznějším osobnostem současného jazzu a je po právu řazen po bok vedle velikánů jazzového piana předchozích generací. Ctí tradice, drží se čistě klavíru, neexperimentuje se zvukem syntezátorů, neboť si uvědomuje ohromující množnosti nástroje, současně ale hledá nové podněty v pojetí hry. Zřejmé je to zejména ze sólových desek, kde má větší … Continued