Jsou tací, kteří se ze sklepa snaží všemi silami vydrápat na slunce. Jiným se v něm naopak líbí a užívají si ho. Těch, kteří schodům nahoru i dolů nepřikládají zvláštní význam, není mnoho. Nevím proč, ale hned při prvních tónech mi u nich navíc naskakují na mysl hory. Žádný sníh, Krušné hory, například. Nehostinný sever, … Continued
„Fred Ho je revolucionář, který používá jazz jako své médium.“ Takto stručně, ale přesně tohoto hudebníka vystihl kritik Bill Shoemaker. A co k tomu sám Ho? „Všechno, co dělám, začíná hudbou,“ sdělil ve svých poznámkách k programu Deadly She-Wolf Assassin at Armageddon!, realizovaném Japan Society v zimní sezóně roku 2005. Má pravdu. Začíná, ale smyslem … Continued
Nikdy nevlastnil fotbalový klub a nevstoupil do žádné síně slávy jako Ahmet Ertegün, spolumajitel firmy Atlantic. Neuspořádal ani podobně zásadní koncert jako John Hammond v Carnegie Hall, kdy díky From Spirituals to Swing změnila Amerika v roce 1938 svůj pohled na černošskou hudbu. Na druhou stranu je těžké si představit, že by Hammond vyslal do … Continued
Těsně za neratovickým železničním přejezdem, jedete-li směrem od Byškovic, se po levé straně, hned za sportovním hřištěm přilehlé základní školy, vypíná uměle nakupené návrší, na němž se tyčí do elipsy stěsnaná řada menhirů Na první pohled sousto pro dětské hry a fantazii, na pohled druhý pískovcové sousoší, artikulované slovem MILUJI. Málokdo si toho všimne. Sotva … Continued
„Krása zvuku může vyniknout jen tehdy, je-li přítomné i ticho…,“ mohl by třeba teoreticky říci nějaký klasik. Něco, co v dnešní době, přející jen silným, průbojným a otrlým, zní poněkud nepatřičně. Hrát potichu a tak, že si dopředu uzavíráte cestu na většinu komerčních festivalů i pódia mnohých klubů, znamená pro mnohé cosi nesmyslného. Vzpoura vůči … Continued
Nizozemský saxofonista a klarinetista Ab Baars, narozený 21. listopadu 1955, je umělcem, který v sobě vždy v dokonalé symbióze propojoval jazzové tradice s avantgardními výboji a zároveň budoval domovskou nonkonformní scénu a stihl být i zcela kosmopolitním hráčem. Se saxofonem začínal v patnácti s pochodovou kapelou a lokálními skupinami. Poté se vydal na konzervatoř v … Continued
Příliv (nebo spíše příval?) hlukové hudby se na nás řine (nebo spíš řítí?) z mnoha stran a s různou intenzitou. Jak odhalit, co je pouze módní nebo nahodilá záležitost, která vyšumí s jedním poslechem, a co má skutečné uzemnění v autorově tvůrčím záměru? Asi to nejlépe poznáme, když posloucháme – respektive když se opravdu zaposloucháme … Continued
Štyridsať rokov bol huslista Leroy Jenkins stabilným pilierom veľkej hudobníckej rodiny združenej okolo chicagského združenia AACM (Association for the Advancement of Creative Musicians), ktoré významne prispelo k zmenám v hudbe posledných desaťročí. Za tie roky prešlo Jenkinsovo hudobné myslenie mnohými zmenami, v sólovej i kolektívnej hre, no nekompromisné presadzovanie neidiomatickej improvizácie, momentovej formy a liberálnej … Continued
Zdeněk Baladrán (1973) patří k těm, kvůli kterým zůstáváme v galeriích déle (zvlášť když se jich sejde víc). Pracuje totiž především s videem a sestříhanými kolážemi filmových fragmentů, přičemž čas je do jisté míry i tématem jeho prací. Čas jako kategorie, pomocí které rozměňujeme život na drobné. Čas, který věnujeme studiu jízdních řádů, které nás … Continued
„Hladová a nebezpečná tlupa na lovu zabijáckejch zvuků. Pravěkej kmen v industriální zóně, dávný společenství kytarovejch smrští. Prostě „chlív mazce“.“ – tak je charakterizuje jejich vydavatel. V praxi se na téhle aktuálně pětici dá krásně vysledovat, že když nějaké skupině o to opravdu jde, výsledného tvaru, zvuku a podoby se prostě dříve či později bez … Continued
Setkat se s uměním Tomáše Vaňka (1966) v mnohém připomíná situaci, kdy se nad vámi cestou do práce náhle rozsvítí pouliční lampa, kolem které jste předtím prošli snad stokrát bez povšimnutí. Takový okamžik vyvolává pocit nepatřičné osudovosti, je obtěžkán nervózní naléhavostí, nutí se ohlédnout. Podobný zážitek je v lecčems až nepříjemně nepohodlný – teď a … Continued
Je pro vás pop sprosté slovo? Pak radši nečtěte ani dál. Pardubičtí Miou Miou totiž pop jsou. Křehký, nevlezlý, inteligentní a příjemný. V souvislosti s tím i nikterak masově populární. A jestli vůbec může existovat cosi jako alternativní pop, pak v nich máme jednoho z domácích čelných představitelů. Písničky plné relaxační lehkosti, průzračnosti a přirozenosti … Continued