Folková křehkost v elektronickém hávu působila v roce 2005 na debutu Bratří Orffů Bingriwingri jako zjevení. O osm let později však už jejich hudba tak překvapující není, i když druhá deska Šero je mnohem propracovanější, aniž by se vytratila chlapecká křehkost, na které nic nemění ani to, že Ivan Gajdoš má teenagerovský věk dávno za … Continued
Avishai Cohen má dar dělat věci pokaždé jinak a pokaždé trochu překvapit. Poznávací znamení zůstávají zachována, na první poslech rozpoznáte cohenovské mollové stupnice s prvky blízkovýchodní melodiky. Ale zatímco na předchozím albu Duende (2012) vsadil basista a skladatel na úspornost dua s Nitaiem Hershkovitsem, tentokrát k Nitaiovu nostalgicky působícímu klavíru přidal krom bicích rovnou celé … Continued
Ibrahim Maalouf možná popsal inspiraci k desce Illusions vyprávěním během pražského koncertu v říjnu 2012. Vzpomínal, jak se coby v emigraci žijící holobrádek vypravil s rodiči na návštěvu rodného Bejrútu. Bloumal městem, ve walkmanu naplno puštěné Led Zeppelin. Porovnával v paměti zachycené výstavní bulváry a vznosnost architektury s těmi samými místy, rozstřílenými na ruiny. Snad … Continued
IQ + 1: IQ + 1 Nadnárodní souručenství IQ + 1 naprosto zabodovalo již svým pre-debutem Tváří v tvář v roce 2011 (viz dvojitá recenze v UNI 12/2011). Jejich první skutečně oficiální zdánlivě bezejmenné album z prosince loňského roku je jakýmsi anagramem bez přesmyček. Protimluv? Ani náhodou. Čtyři tracky na daném nosiči totiž reflektují název formace … Continued
Beata Hlavenková má správnou ženskou intuici. Čekali byste od ní pokračování jazzové cesty, nastolené na debutu Joy For Joel? Nebo práci s větším tělesem, o které sama před časem uvažovala? Kdepak. Na základě vánočního vnuknutí vydala komorní klavírní album, které sama označuje jako crossover „vážné“ hudby a popu. Album nápadité a svrchovaně vkusné, nahrané ve … Continued
(Lubomír Dorůžka, 18. března 1924–16. prosince 2013) Nevím už přesně, kdy jsem si uvědomil existenci Lubomíra Dorůžky, ale muselo to být zhruba ve stejné době, v níž jsem z knihovny rodičů vyloupl Zbabělce a okamžitě jim po pár stránkách propadl. Máti tehdy sice namítala cosi o nevhodné četbě, asi tedy z důvodů jaksi… mravnostních, pro hocha … Continued
Box Svědek spálenýho času přináší nahrávky, které DG 307 pořídili na konci sedmdesátých let, před tím, než Pavel Zajíček odešel do emigrace. Pět cédéček přináší kompletní materiál pořízený v té době, přičemž dva programy Dar stínum a Pták utrženej ze řetězu jsou představeny jak ve „studiové“ podobě, tak na koncertní nahrávce. Doplňuje je Torso, které … Continued
Rok 2013 byl u nás na zdařilé nahrávky až překvapivě bohatý, o to víc, že v řadě případů šlo o debuty. Ještě větším překvapením však může být to, že neméně plodnou byla loňská vydavatelská sezóna i na Slovensku. Drtivá většina toho podstatného, co se ve slovenské tvorbě objevuje, se přitom odehrává v režii jen několika … Continued
Z beden se valí kosmický boogie. Žhavá vlna primární energie. Přebuzená kytara omílá dřevní riff, hnaná před těžkotonážními bicími a zkreslenou chrčící basou. Jako ZZ Top na špatným tripu. Naspeedovaní a předávkovaní LSD. Naleštěný bouráky s ploutvema vyměnili za otlučený pick-upy s osmilitrovými motory. Ale grunt je stejný. Boogie. Taky image je podobný. Kytarista a … Continued
Nick Kent byl jedním z lidí, kteří v sedmdesátých letech pomáhali měnit rockovou žurnalistiku, i když bohužel jen načas, protože hudební novinařina se v posledních letech opět mění ve služku, která má jen za úkol propagovat produkty hudebního průmyslu. Kent patřil k těm, kteří se snažili demaskovat hédonistický svět rockových hvězd a ukázat je jako … Continued
Blind Boys Of Alabama jsou sice tradicionalistická parta se základními kameny zasazenými někde ve 30. letech minulého století, ale rádi občas dělají věci trošku jinak. Jako producenta tentokrát přizvali, možná nečekaně, písničkáře Justina Vernona (mj. frontmana folk-rockerů Bon Iver) a s chutí žánrově přesahují gospelové i bluesové teritorium. Vůbec přitom nepůsobí nepřirozeně, vždyť dozvuk jejich gospelového … Continued
Ne všechna alba na XI Records jsou tak bohatá a rozmanitá jako Toot! Charlieho Morrowa, které jsme probírali v minulém čísle. Škála přístupů jednotlivých experimentátorů sahá od minimalismu přes konkrétní hudbu či tělesné hraní včetně dlouhých strun po virtuózní představení jednotlivých nástrojů. Tentokrát máme na mušce zcela jednoznačné drónování, jehož tvůrcem je David First; známe … Continued
