Mark: „Je tady mezi kapelami docela velká konkurence, ale je tu také vzájemný respekt. Je to ale teď lepší než kdykoliv předtím. Možnosti jsou obrovské, když jsou na žebříčcích lidi jako Valentines.“ Též si myslím, že My Bloody Valentine jsou jedním z duchovních mluvčí celé té báječné britské indieʼs scény. Jejich význam pro přelom osmdesátých … Continued
„…when we have shuffled off this morta! coil.“ „…až se smrtelného těla zbudem.“ W. Shakespeare: Hamlet (111,1) Od chvíle, kdy Joy Division natočili své skvostné rekviem za všechny zamilované Love Will Tear Us Apart (Od sebe nás oddělí láska), těžko nalezneme smutnější, ale také nádhernější skladby o lásce, než jsou písně příležitostného projektu šéfa 4AD … Continued
My, Mothers, slibujeme, že pomůžeme jakémukoliv publiku, s kterým se dostaneme do kontaktu, při rychlém a spořádaném návratu k realistickým hodnotám… Vidím to živě. Strahov narvaný k prasknutí. Všude dlouhovlasatí rozjetí mládežníci, pódium plné Mothers a na tribuně Jakeš a spol., hermeticky uzavření ochrankou a naslouchající Zappovým textům. Nádhera. Nakonec to šlo i bez Franka … Continued
Fuck Art Leť s Dance praví se na prvním albu Discobastards (Globus, 1991) těchto pražských „brutálních elektroniků“. A skutečně to funguje. Většina strahováků, co se dřív meditativně povalovala při koncertech čínské čtvrti, se dneska zmítá v rytmu české podoby body music. Při současné záplavě unylých kytarových kapel působí elektronika znovu svěže, soubory jako Front Line … Continued
…jsou jednou z nejvýraznějších a nejosobitějších hudebních skupin poslední doby, a to nejen u nás… Na jejich koncerty se vždy ukrutně těším, jsou velice expresivní, hypnoticky vás vtahují dovnitř. Čas přestane plynout, z beden se na vás valí dunění a rejpání basy a fantastických bicích, chrochtání i kvílení saxofonu, zpěvákův zpěvořev a… no, nevím, jak … Continued
Mají rádi Deep Purple, Jethro Tull, Led Zeppelin, Mišíka a Růžu (Vladimír Růžička – hokejový fenomén, nyní v NHL). Jsou typicky českou hospodskou kapelou, která se po práci povětšinou slézá u piva, a když je nálada a chuf (mimořádná), zajde do zkušebny a muzicíruje. Jednou za čas si zahrají i před lidmi, to když je … Continued
Pokud se vám podaří předvést v téhle kanceláři levitaci, navalím vám prachy okamžitě. Huntington Hartford, producent Byli tři. Ničili auta. Kouřili marjánku a zkoušeli vlastně kdeco. Chlastali a milovali jazz. Kašlali na okolí a morálku, o které si mysleli své. Bohémové, herci. Předzvěst Kerouacových hrdinů. Všichni tři se sešli i v legendárním filmu Rebel bez … Continued
„Jim Morrison měl asi největší péro, co jsem viděl u někoho famózního, známého jako rockstar. Tenkrát jsem nevěděl, že to co držím v ústech je jako historický okamžik, to všechno jsem se dozvěděl až za několik let.“ Robert Vano To je nášup, co! A kdo že je to ten Robert Vano? Český rodák, který utekl … Continued
Jsou jich desítky, ale všechny se uživí, protože kapel jsou stovky. V některých klubech vás u vchodu důkladně prošacují, nemáte-li u sebe pistoli nebo bombu, v jiných se na vás vykašlou. V dalších následuje za zelené cigáro vyhazov, jinde je jim to jedno. Ve všech se nalévá minimálně pivo (někde za libru, jinde třeba za … Continued
O Rádiu 1 (dřívější názvy – Stalin, Ultra, 92,6 …), které začalo úplně poprvé vysílat v říjnu 1990, se toho napsalo už docela dost. Dnes už tuto stanici chytá nejen centrum Prahy, ale téměř celé Čechy a počet posluchačů, kteří si alespoň na hodinu denně naladí 91,9 MHz se odhaduje na dobrých sto tisíc. Již … Continued
Nejen při příležitosti koncertu legendární Siouxsie v Praze (Lucerna, 1. 11. 1991) předkládáme výňatky z nevšedního rozhovoru Melody Makeru s paralelní skupinou The Banshees, která si říká THE CREATURES (Bytosti, Tvorové). Tvoří ji pouze dva členové Banshees – temná zpěvačka Siouxsie a mlčenlivý bubeník Budgie. Netradičně pojatý rozhovor se netýkal ani tak muzikantských otázek, ale … Continued
Jistě se dohodneme na tom, že Stop Making Sense je jeden z nejlepších hudebních filmů, chcete-li záznamů koncertu, co kdy byl v 80. letech natočen. Strhující rytmus, civilismus, absence rockového manýrismu, filmařský švih a tempo. Prostě nepromarněná šance. Žádné velké kecy kolem. Respektovali to samotní Talking Heads, i bez filmu báječní, i americký režisér Jonathan … Continued