Když udělal Zdeněk Perský svůj první, tunel‘, bylo mu třináct. Když před třemi roky vyšel z brány pankrácké věznice, měl za sebou třiadvacet let  pendlování mezi nejvyššími patry pražského podsvětí a vězeňskými celami  po celé republice: za krádeže, podvody a loupežná přepadení si odseděl  celkem čtrnáct let. Umělecké studio Divus mu na konci loňského roku  … Continued

Pět let po knižním vydání European, dodnes přeložených do jedenadvaceti jazyků, publikuje všetečný Patrik Ouředník titul, který by mohl být ouverturou k těmto Stručným dějinám dvacátého věku – knihu Příhodná chvíle, 1855, rozdělenou na dvě části, stylizované coby dopis a deník. Tu první píše v březnu 1902 zestárlý anarchista zklamaný jak v lásce, tak v … Continued

O sto dvaceti stránkách Hry na ohradu Stanislava Dvorského (*1940) je těžké psát, maximálně lze ,psát s knihou‘: ne přemýšlet o textu, ale myslet s textem – zřejmě s nejintimnější, nejdůvěrnější zprávou, kterou tento pozoruhodný a kritikou stále nezaslouženě pomíjený autor svěřil papíru, a to v letech 1962–1966, tedy v čase, kdy mu bylo dvaadvacet, … Continued

V češtině právě vydaný třísetstránkový grafický román Alana Moora V jako vendeta vznikal v letech 1981–1988; jde o autorův „první pokus o souvislý seriál, pokus podniknutý na začátku mé kariéry“: Moore dodal scénář, David Lloyd ilustrace, které svojí barevnou nevýrazností, skoro se chce říct omšelostí, ale také realistickým zobrazením postav a kulis, mezi nimiž se … Continued

Laserová romance Ladislava Šerého, která vyšla jako první svazek malé řady Edice Analogonu na konci roku 2005, by se možná měla stát povinnou četbou pro všechny antiglobalisty, anarchisty, protibushovce a další různě onálepkované revolucionáře a kritiky dneška: plebejská nasranost na „západního popletu“, který „lpí na hmotě, hlupáček“, se totiž v této dvousetstránkové knížce rozdělené do … Continued

Už z letmé četby záložky básnické novinky Gustava Erharta (*1951) Podvojná znamení (Dauphin, 2005), vydané po titulech Purgatorium (1996) a Proudnice nenávratna (2000), je zřejmé, jaká krev proudí v této výjimečně temné poezii: citaci Breiského, dandyho české dekadence, podpírají jména Leonory Carringtonové, Aubreyho Beardsleyho a Leopolda Lugonese, tvůrců, jimž Erhart věnoval literárněvědné či kunsthistorické studie … Continued