Představujete si pod pojmem consulting room ordinaci, hovornu nebo poradnu? Všechno je správně: záleží pouze na vaší představivosti, kam při poslechu alba Improvising in the Consulting Room situujete švýcarské kvarteto BBRS: dva rodilé Švýcary, trombonistu Denise Beureta (1965) a hráče na bicí Dominika Burgera (1963), a dva Švýcary volbou, Kolumbijce Jerryho Rojase (1958) s kytarami a … Continued
Tihle výtečníci současného straight ahead jazzu spolu vydávají duové album poprvé, jejich spolupráce ovšem patří k málem „zákonitým“. Setkávají se už více než dvě dekády. V době, kdy se Mehldau prvně pokoušel prorazit jako sólista, hrál zároveň i s Joshua Redman Quartetem, slyšet ho můžeme na albu Moodswing (1994). Pianista přizval saxofonistu na album Highway Rider (2010), saxofonista … Continued
Polemiku dala dohromady s místními muzikanty bubenice Sabot Hilary Binder, když se po rozchodu dua přemístila z Čech do Itálie. Očekávat, že by se jejich debutové album neslo v podobném duchu experimentálního instrumentálního drum’n’bassového jazz coru, by však bylo liché. Hilary nesedí za bicími, ale postavila se k mikrofonu, milovníci rocku se však nemusejí obávat druhé Kačkaly, byť … Continued
Tomáš Palucha je typickým symptomem současné hudby. Zatímco ve „svých kruzích“ jde bez debaty o už kultovní jméno a hluboce respektovanou i obdivovanou záležitost, mimo „scénu“ jsou prakticky neznámí a mainstreamovými posluchači považovaní za marginální. Album Guru ovšem má sílu to změnit v uších kohokoli, kdo mu dá šanci. A nejen proto, že jde o … Continued
Psychedelie nebude mít nikdy po záruce: pro někoho zůstává pořád nutné se do ní nebo za ní schovávat. Řecké dvojici – zpěvačka Kristi Stassinopoulou a multiinstrumentalista Stathis Kalyviotis – pomáhá udržovat napětí jejich hudební triády: tradice-rock-elektro. Zpěvačka a spisovatelka prošla mnoha proměnami: od muzikálové hippie Máří Magdalény k velvetovské Nico, od řeckého undergroundu až k … Continued
Příliv interesantních dam, které v poslední době přišly se silnými autorskými deskami, neubývá. Ba naopak. Dvě alba, která stojí za pozornost, přihazuje na hromadu label Thrill Jockey. Začneme Američankou Marielle V Jakobsons, známější jako polovina psychedelického dua Date Palms. I její letošní novinka se ráda ráchá v psychedelicky ambientních vodách. Pomalá projížďka temnými zákoutími kolekce … Continued
Je vážně punk rock po smrti? U Sex Pistols nebo Offspring člověk neváhá ani chvíli. S novou deskou německého psychobilly tria Retarded Rats Screams from the 10th Planet si ale přestává být jistý. Už ta forma: žádné empétrojky nebo empéčtyřky, žádná cédéčka, ale starý dobrý vinyl a kazeta. V počtu pár stovek kusů. S různými obaly, v různých barvách. … Continued
Neodcházej, začali hrát, jen poslouchej, co máš tak rád, The Wave. V dáli bílý klavír tiše hrává jazz, písně dávné slávy, Summertime z Porgy a Bess. Cé Á Ef Es v uších mi zní, Cé Á Ef Es kavárnou dnes šumí. (CAFEs Blues, slova Jiří Slíva, hudba Karel Růžička) Pražák k jazzu zrozený v čase, … Continued
Už se stalo pravidlem, že prosincové číslo magazínu UNI je monotematické. Zpravidla se řídíme nějakým výročím: vloni to byly narozeniny Neila Younga, předloni Toma Waitse. Obvykle se v takovém vydání snažíme nahlédnout dotyčnou osobnost ze všech možných stran, na článcích se podílí co nejširší záběr blízkých i vzdálenějších spolupracovníků, abyste vy, čtenáři, dostali pokud možno … Continued
„Nevím, zda všude a vždycky / jsem se sebou identický // Se ženami, když jsme sami / abych si užil, se tužím // Zato mezi muži / nejsem ve své kůži…“ Tak zní začátek mé básně Úkaz totožnosti ze sbírky Rozmarné volání. Post illa verba dodávám, že jakákoli úvaha na téma totožnosti je ošidná. Těžko … Continued
V roce 1991 jsem se ocitnul na jakémsi letním táboře. Když jsme tam přijeli, vedoucí usoudili, že mě v mých sedmnácti nemohou považovat za „běžné dítě“ a prohlásili mě jakýmsi instruktorem. Což spustilo řadu legračních příhod, ale to je vedlejší. Jak nad tím tak přemýšlím, ani si nevybavuji, že by na tom táboře byly vyloženě … Continued
Nevím, odkud se vzala ta móda, ale už mi jde delší dobu na nervy. Totiž ty tak časté „standing ovation“ na koncertech v sálech s pevnými sedadly, povětšinou tedy vážnohudebních. Schválně píšu móda, protože je v tom naděje, že by mohla časem odeznít. Ale on je to několik let spíš zvyk. Dost tedy hloupý. Především … Continued